čtvrtek 8. března 2018

Ženy ...

Při příležitosti dnešního dne žen bych tu chtěla zmínit několik hezkých citátů o ženách.

"Bůh nestvořil ženu z mužovy hlavy, aby mu poroučela, ani z jeho nohou, aby byla jeho otrokyní, nýbrž z boku, aby byla blízká jeho srdci."
Talmud

"Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je žena a růže."
Dante Aligieri

Myslím, že ženy jsou bláznivé, když se chtějí vyrovnat mužům. Jsou mnohem lepší a vždycky byly. Cokoliv ženě dáš, udělá to lepším. Dáš-li jí spermii, ona ti dá dítě. Dáš-li jí dům, dá ti domov. Dáš-li jí potraviny, udělá ti jídlo. Dáš-li jí úsměv, dá ti své srdce. Cokoliv jí dáš, to znásobí a rozšíří. Takže pokud se k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje."
William Golding

"Opravdová krása trvá věčně, dokonce, i když vnější půvab časem zmizí. Ale ženy se z nějakého důvodu snaží udržet především pěkný zevnějšek, než aby se chtěly stát skutečně krásnými."
Coco Chanel

"Ženy tvoří dějiny. Ale historie pamatuje pouze jména mužů."
Heinrich Heine

"Sto mužů dokáže postavit tábor, jenom žena dokáže vytvořit domov."
Konfucius

"Shirley Valentine je v každé z nás. V každé ženě, která vychovala děti, plní mateřské i manželské povinnosti, vaří, nakupuje, uklízí a chodí do práce. Přesto jí něco v životě chybí. Možná sny, které jako mladá holka měla, ale netroufla si je zrealizovat."
Simona Stašová

"Žádná psychologie nedokáže ženu vysvětlit; z toho pramení její síla. Muže lze zkoumat, ženu lze jen obdivovat."
Oscar Wilde

"V mých baletech je na prvním místě žena. Muž je jako partner. Bůh stvořil muže proto, aby velebil ženu. Žena není muži rovna, je lepší."
George Balanchine

"Balet je ženská záležitost; žena je jako krásná zahrada plná květin a muž je jako zahradník."
George Balanchine

"Věřím v rozdíl mezi mužem a ženou. Ten rozdíl skutčně milujeme."
Liz Taylor


Krásný den!

neděle 4. února 2018

Constance Markievicz

4.2.1868 - 15.7.1927


Constance Markievicz byla starší dcerou arktického průzkumníka a dobrodruha Sira Henry Gore-Booth a jeho ženy Georginy May Hillové. Dětství prožila v kraji Sligo na severozápadě Irska, kde její otec spravoval rozsáhlé panství.

Chtěla se stát malířkou. Ale v té době přijímala ke studiu jediná umělecká škola, v Dublinu. Během studií se stala politicky aktivní, především v ženských organizacích. Později odjela studovat na prestižní akademii v Paříži. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Casimirem Markieviczem (vystupoval jako hrabě, ale jeho šlechtický titul není ničím doložen). V době jejich setkání byl sice ženatý, ale v roce 1899 ovdověl a krátce poté pojal za ženu Constance. Rodina poté přesídlila do Dublinu. V uměleckých kruzích byla známá jako krajinářka. Spolu s dalšími umělci stála u zrodu Svazu umělců, jehož cílem bylo sdružovat umělce různého zaměření. Zpočátku bylo hnutí apolitické, zabývalo se především zachováním irského jazyka a kultury. Vedlejším efektem bylo spojení řady irských patriotů a pozdějších vůdců. Na podobných setkáních se Constance seznámila s irskými vlastenci. Později, když se přestěhovala s manželem na venkov, nalezla v domě několik kopií revolučních časopisů "The Peasant" a "Sinn Féin", které šířily myšlenky nezávislosti Irska na Británii. Po přečtení těchto časopisů se Constance aktivně zapojila do nacionalistického hnutí v Irsku a sehrála v něm významnou úlohu.

Se svou mladší sestrou Evou
V roce 1908 se spolu s dalšími irskými ženami poměrně úspěšně zapojila do kampaně proti Winstonu Churchillovi, který tyto volby prohrál částečně i v souvislosti s irskými sufragisty. V roce 1909 stála u zrodu nacionalistické skautské organizace, jejímž cílem bylo naučit mladé chlapce zacházet se zbraněmi. Za své aktivity byla několikrát zatčena. Kromě svých nacionalistických aktivit se také zajišťovala potraviny pro chudé. Převážně je nakupovala za své vlastní peníze. Aby tak mohla činit, prodala všechny své šperky a posléze se i velmi zadlužila.

Vůdci IRA 1916
Když v roce 1916 vypuklo tzv. Velikonoční povstání za osvobození Irska, aktivně se zapojila nejen do stavby barikád na strategických místech v Dublinu, ale především do bojů během nichž zastřelila několik protivníků z řad britské policie a armády. Po násilném potlačení povstání byl Dublin v troskách. Nastalo zatýkání a soudy. Hlavní představitelé povstání byli souzeni vojenským soudem - Constance zde byla jako jediná žena. V 90 případech (včetně Constance) byl stanoven trest smrti, který jí však byl zmírněn na doživotí s odůvodněním "že se jedná o ženu". V roce 2017 však londýnská vláda udělila všeobecnou amnestii všem účastníkům povstání.

Policejní záznam
Po propuštění dál pokračovala ve svých politických aktivitách, což vyústilo v její zvolení do britské poslanecké sněmovny v roce 1918. Stala se tak v historii první ženou v podobné funkci. Všeobecně v těchto volbách republikáni získali většinu křesel a získali tak politickou převahu v Irsku. Prakticky hned po volbách (v lednu 1919) vyhlásilo Irsko svou nezávislost na Velké Británii. Constance Markiewiczové byl udělen post ministra práce v nově vzniklé Irské republice. Válka za nezávislost Irska skončila v roce 1921 podepsáním Anglo-Irské smlouvy. V následujícím roce Constance se své funkce vzdala, politicky aktivní však byla i nadále.


Zemřela v roce 1927 na komplikace spojené se zánětem slepého střeva ve věku 59 let. Zemřela ve veřejné nemocnici mezi chudými "jak si přála". Také odmítla státní pohřeb a byla pohřbena na hřbitově Glasnevin v Dublinu.

Busta v Dublinu
Zdroj informací a obrázků:
internet

pondělí 1. ledna 2018

Významná výročí v roce 2018

v roce 1588 zemřela bojovnice Kenau Simonsdochter Hasselaerová (430 let)

4.2.1868 se narodila politička Constance Markievicz (150 let)
 
13.2.1958 zemřela bojovnice za ženská práva Christabel Pankhurstová (60 let)

20.2.1993 zemřela herečka Audrey Hepburn (25 let)

26.2.1878 se narodila zpěvačka Ema Destinová (140 let)

1.3.1868 se narodila Žofie Chotková, manželka následníka trůnu Ferdinanda d'Este (150 let)

10.3.1958 se narodila herečka Sharon Stoneová (60 let)

15.4.1938 se narodila herečka Claudia Cardinali (80 let)

16.4.1958 zemřela bioložka Rosalind Franklinová (60 let)

17.4.1558 zemřela sultnánka Roxelana Hürrem (460 let)

7.5.1748 se narodila spisovatelka Olympe Gougesová (270 let)

1.6.1968 zemřela spisovatelka Helen Kellerová (50 let)

8.7.1938 se narodila Guilliana Benetton, zakladatelka společnosti U.C.B. (80 let)

14.7.1868 se narodila cestovatelka a špionka Gertrude Bellová (150 let)

17.7.1918 byla vyvražděna carská rodina - car Mikuláš II. carevna Alexandra Fjodorovna a jejich děti (100 let)

26.7.1983 zaběhla Jarmila Kratochvílová dosud platný světový rekord (35 let)

2.8.1058 zemřela kněžna Jitka ze Svinibrodu (960 let)

14.8.1948 zemřela gymnastka Eliška Misáková (70 let)

16.8.1958 se narodila zpěvačka Madona (60 let)

6.9.1978 se narodila horolezkyně Klára Kolouchová (40 let)

10.9.1898 zemřela princezna Alžběta Bavorská, přezdívaná Sissi (120 let)

21.9.1998 zemřela atletka Florence Griffith-Joynerová (30 let)

8.10.1838 se narodila Josefa Náprstková (180 let)

13.10.1928 zemřela královna Marie Sofie Dánská (90 let)

18.10.1558 zemřela královna Marie Habsburská (460 let)

19.10.1943 zemřela sochařka Camile Claudetová (75 let)

24.10.1868 se narodila cestovatelka Alexandra David-Néelová (150 let)

27.10.1978 se narodila houslistka Vanessa-Mae (40 let)

29.10.1988 zemřela herečka Nataša Golová (30 let)

17.11.1558 zemřela královna Marie I. Tudorovna (460 let)

30.11.2003 zemřela plavkyně Gertrude Ederlová (15 let)

prosinec 1918 byla zvolena Constance Markievicz do britského parlamentu  (100 let)

22.12.1943 zemřela spisovatelka Beatrix Potterová (75 let)



úterý 19. prosince 2017

Ester ze Sus

Andrea del Castagno: Queen Ester

Pohled do kalendáře mě inspiroval k napsání článku o ženě, jíž je věnována celá jedna kniha Starého Zákona. Ženě, která riskovala vlastní život pro záchranu svého lidu - Ester ze Sus.

Ester v domě Morechajově
Poté, co perský král Achašveróš zapudil svou neposlušnou manželku Vašti, začal si hledat novou královnu. Z jeho rozkazu byly do zámku přivedeny všechny krásné panny z říše. Jednou z nich byla i prostá židovská dívka Ester, neteř Mordechajova. Židovský národ se právě netěšil přízní peršanů a tak na radu svého strýce Mordechaje, Ester svůj židovský původ zatajila. Osud, či Bůh, tomu chtěl, že právě do ní se král Achašveróš zamiloval a ustanovil ji svou ženou a novou královnou Persie.
Když králův první ministr Haman začal připravovat plán na vyhlazení židů v Persii, požádal strýc Mordechaj Ester, aby se za svůj lid u krále přimluvila. Oba, Mordechaj i Ester, věděli, že tím riskuje svůj vlastní život. Jako žena musela být poslušna svého muže a krále a nesměla před něj předstoupit bez jeho pozvání. Ester vzkázala židům, aby se modlili a postili. Sama tak učinila též. Když uplynuly tři dny, předstoupila před krále, ač nebyla pozvána. A tehdy se stal ten zázrak, král nejen že se nerozhněval, ale také ji vyslechl a poté vydal výnos, že židé se smějí v případě napadení bránit všemi možnými prostředky. Pogrom byl zažehnán a Haman neunikl trestu.

Ester označuje Hamana za původce pogromu na židy

Na paměť těchto událostí byl ustanoven svátek Purim. Je to nejveselejší židovský svátek. Během tohoto svátku se předčítá z knihy Ester. Celá rodina se schází k bohaté hostině. Krom hostiny je nutné také obdarovat alespoň jednoho přítele jídlem a dát jídlo alespoň dvěma chudým, aby také mohli svátky slavit. K dalším zvykům patří písně, humorné divadelní představení příběhu a karneval, při němž se děti převlékají za různé starozákonní postavy - samozřejmě mezi nejoblíbenější patří Ester, Mordechaj a Haman.

Biblický příběh Ester můžeme považovat za legendu. Historikové a další odborníci v ní nacházejí mnoho skutečných historických reálií. Co se však hlavních hrdinů týká, zatím se nepodařilo najít souvislost mezi legendou a skutečnými osobnostmi z historie. Postavu perského krále spojují s králem Xerxem nebo také Artaxerxem. Manželkou krále Xerxa byla Amestris, s níž se skutečně nechal rozvést a hledal za ni náhradu - takže možná Vašti... I když král mohl mít více manželek, o žádné z nich nemáme další informace - tedy ani o Ester.

Další zajímavostí příběhu je podobnost jmen hlavních postav se jmény bohů z prastarých babylonských mýtů: Ester - Ištar (bohyně lásky), Mordechaj - Marduk (hlavní bůh), Haman - Human, Vašti - Mašti... Mohlo by se tedy jednat o přepracovanou verzi babylonského mýtu o konfliktu mezi babylónskými a elamskými bohy.

Ať už jsou kořeny příběhu jakékoliv, jedno je jisté: Je to příběh o ženě. O prosté ženě - otrokyni, která měla to štěstí a stala se královnou. A díky tomu také mohla zasáhnout do toku dějin. Už jen to, že je po staletí oslavována svědčí o jejím významu.


Zdroj informací: Bible
Obrázky: Internet

sobota 14. října 2017

Mata Hari

civilní foto
7.srpna 1876 - 15.října.1917

Příroda nadělila ženám mocné zbraně, kterým často podlehnou i ti nejsilnější muži. Známe spoustu žen, které se díky těmto "zbraním" zapsaly do historie i když nejčastěji v nelichotivých rolích milenek či kurtizán mocných. Jednou z nich byla i Mata Hari, snad nejslavnější špionka všech dob.

Počátky života této orientální tanečnice jsou docela prosté. Narodila se v rodině holandsého kloboučníka Zelleho a do vínku dostala jméno Margaretha Geertruida. Jako prvorozené dítě byla poněkud rozmazlována a dostalo se jí panské výchovy. Když jí bylo 14 let, otec zkrachoval, matka záhy poté zemřela a děti si rozebrali příbuzní. Margaretha nějaký čas chodila do školy pro učitelky.

V osmnácti letech se provada za o dvacet let staršío plukovníka Rudolpha McLeoda. Nešlo však o žádnou romantickou lásku. Seznámili se na inzerát, do týdne se vzali a odjeli na Jávu a Sumatru. Narodily se jí dvě děti. Po tragické smrti prvorozeného syna došlo mezi manžely k odcizené a později i k rozluce manželství.
 
Margaretha se vrátila zpět do Evropy. Všechny své peníze dala za jízdenku do Paříže, kde doufala v uměleckou kariéru. Svým zjevem, historkami o indickém původu a tancích v hinduistickém klášteře při pobožnostech si podmanila pařížské mecenáše umění a brzy dostala nabídku zatančit na dobročinném večírku. Ačkoliv ve skutečnosti orientální tanec neovládala, nabídku přijala a oslnila publikum divokou improvizací o které tvrdila, že se jedná o indický tanec. Další nabídky se jen hrnuly. Exotický tanec, jméno i vymyšlený původ, stejně jako fakt, že byla ochotná se předvádět prakticky nahá byly důvodem jejího obrovského úspěchu jak na pódiích, tak i v postelích významných mužů té doby, kteří ji zahrnovali přízní a přepychem.

Po vypuknutí první světové války, jako blízká přítelkyně mocných tehdejšího světa, pochopitelně neunikla pozornosti tajných služeb. Nejprve dostala nabídku pracovat pro německou rozvědku, později i pro francouzskou. Spíš tučné odměny, než nějaké přesvědčení, byly důvodem, že obě nabídky přijala. I když dodnes není známo, jak a jestli vůbec byly cené informace, které oběma stranám předávala. Během pozdějšího soudu nebyl proti ní předložen jediný konkrétní důkaz. Ale to předbíhám událostem.
 
 
"Agent H 21 odjel do Madridu, byl angažován Francouzi,
 ale Angličany poslán zpět do Španělska. 
Prosí nyní o peníze a další příkazy."

Tak zněla šifrovaná, zachycená francouzskými tajnými službami. Vzhledem ke známým okolnostem, Francouzi usoudili, že se týká právě Maty Hari, kterou už nějaký čas podezřívali, že je dvojitým agentem. 13. února 1917 bylav pařížském hotelu Elyseé Palace zatčena a obviněna ze špionáže. Sice proti ní nebyly žádné přímé důkazy, přesto byla odsouzena k trestu smrti za smrt 50 tisíc francouzských vojáků v souvislosti s její špionážní činností. V pondělí 15.října v 6 hodin 15 minut stála před popravčí četou. Hrdě odmítla pásku na oči. Z dvanácti výstřelů ji zasáhly pouze tři, ale byly smrtelné.


"Tanec je báseň, ve které je každý pohyb slovem."
(Mata Hari)

Socha Maty Hari v rodném Leeuwardenu
Zdroj informací a obrázků: Internet

čtvrtek 21. září 2017

Viola Těšínská

asi 1290 - 21.9.1317

Viola Těšínská, coby česká královna stojí tak trochu stranou zájmu historiků - o jejím životě se toho ví poměrně málo. Pocházela z vedlejší větve nepříliš významného rodu Piastrovců. Do dějin vstoupila až sňatkem s českým králem Václavem III, který proběhl 5.října 1305 v brně. V té době jí bylo něco mezi 15 a 20 lety - rok jejího narození není znám, ale obvykle se uvádí "kolem r. 1290".

Okolnosti sňatku jsou poněkud zvláštní. Otec Violy, vévoda Měšek I. byl formálně vazalem krále Václava III. - tedy se jednalo o společensky nerovné manželství. Sňatek proběhl poměrně narychlo bez větších okázalostí a bez účasti nějakých významných hostů. I když kronikáři popisují Violu jako velmi krásnou ženu, nedá se předpokládat, že by právě její krása byla důvodem k sňatku. Zvláště pak, když Václav III. byl tou dobou už několik let zasnoubený s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje III. I zasnoubení zrušil až teprve několik dní po svatbě s Violou. Vzdal se tak koruny uherské, ale sňatkem s Violou nezískal vůbec nic.
V Praze to neměla jednoduché. Ani její královský titul jí nezajistil úctu Václavových sester, které nad jejím nízkým původem ohrnovaly nos. Údajně neměla ani žádnou mocenskou ctižádost, takže jejím jediným úkolem bylo zajistit království dědice. Ovšem i v tomto ohledu selhala a po zavraždění krále Václava III. rod Přemyslovců vymřel po meči. Jelikož Viola neměla s králem Václavem uzavřenou manželskou smlouvu, která by jí v případě ovdovění zajistila, zůstala po jeho smrti bez prostředků a nezbylo jí, než se uchýlit do kláštera. Zde strávila deset let, dokud si na ni nevzpomněla královna Eliška Přemyslovna. Království potřebovalo oslabit vliv velmože Jindřicha z Lipé. S jeho dcerou byl zasnouben nejvyšší komoří Petr z Rožmberka a tímto sňatkem by se postavení Jindřicha z Lipé ještě více upevnilo. Král Jan a královna Eliška nabídli Petrovi z Rožmberka namísto Jindřichovy dcery za manželu královnu vdovu Violu. Jak král Jan předpokládal, Petr nabídku neodmítl, protože sňatkem s královnou vdovou si významně společensky polepšil. Ovšem ani z tohoto sňatku žádné děti nevzešly a sedmadvacetiletá Viola po roce manželství jako bezdětná umírá.

Je pochována v rodovém klášteře cisterciáků ve Vyšším Brodě.

Hrobka Rožmberků
Zdroj informací a obrázků: Internet

pondělí 24. července 2017

Marie Stuartovna

8.12.1542 - 8.2.1587

Marie Stuartovna je nepochybně významnou ženou britské historie. Než se pustím do vyprávění o ní samotné a jejích životních osudech, ráda bych v krátkosti zmínila též zajímavou nejstarší historii královského rodu Stuartovců. 

Jak už samotné rodové jméno napovídá, vzešel rod z řad služebnictva skotských králů – anglicky stewardů. Ne, není to žádný výmysl, existují na to důkazy. Teprve když si Walter, 6. nejvyšší hofmistr Skotska, vzal za manželku Marjorii Brucovou, dceru krále Roberta I., vznikl jejich nárok na skotskou korunu. Po smrti krále Davida II., jediného a navíc bezdětného syna krále Roberta I., se v roce 1371 stal králem nejbližší mužský příbuzný, což byl právě syn skotské princezny a hofmistra (Marjorie a Waltera) Robert II. Takové tedy měla kořeny asi nejznámější skotská královna Marie Stuartovna

Narodila se 8.prosince 1542 na zámku v Linlithgowu a byla jediným legitimním potomkem svého otce skotského krále Jakuba V. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se jako královna narodila. Království totiž zdědila už šestý den po svém narození, kdy její otec zemřel. A jakožto královna neměla o nápadníky nouzi – téměř okamžitě se o ni začal zajímat anglický král Jindřich VIII., který ji chtěl provdat za svého syna Eduarda. Rodiče se však rozhodli hledat případného ženicha ve Francii, která byla odvěkým spojencem Skotského království. 

Marie Stuartovna byla korunována skotskou královnou 9.září 1547, tedy krátce před svými prvními narozeninami. O rok později, tedy 1548 byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a vydala se na cestu do Francie, kde poté byla vychována spolu s dětmi francouzského krále Jindřicha II. Vzdělávána byla hlavně v jazycích (latinsky, italsky, španělsky a zřejmě i řecky), dále kreslení, zpěvu, hře na loutnu a tanci. Ve Francii strávila celé své dětství a část dospělosti. Milovala ji až do konce svého života, našla zde svůj druhý domov. 
Marie vyrostla nejen do krásy, ale i moudrosti. 19.dubna 1558, ve svých 15 letech, byla oficiálně zasnoubena s o rok mladším Františkem. Krátce nato (24.dubna) se v chrámu Notre Dame konala svatba. Po smrti krále Jindřicha II. byl František se svou ženou Marií korunován na krále Francie. Ve skutečnosti však za nitky tahali Mariini strýcové z rodu de Guise. Když o dva roky později 5.prosince 1560) František II. zemřel, ztratila nárok na titul královna Francie a musela se rozhodnout, zda zůstane ve Francii jako „královna vdova“ nebo se vrátí do rodného Skotska. Vybrala si Skotsko a v říjnu 1561 opustila svou milovanou Francii. Nikdy se už nevrátila. 

Její návrat komplikovala královna Alžběta, která odmítala vydat Marii průvodní list, dokud nepodepíše dohodu, kterou by se vzdala nároku na anglický trůn, dokud bude Alžběta a její případní potomci žít. Marie nebyla hloupá a na oplátku požadovala dohodu pro své potomky, kterou by jí a jejím potomkům Alžběta uznala nárok na anglický trůn v případě, že by zemřela bezdětná. Nakonec se Marie vydala do Skotska i bez průvodního listu a díky Alžbětině nerozhodnosti šťastně doplula.
Návrat dmů musel pro Marii být svým způsobem šok. Francie byla moderní renesanční země, kdežto ve Skotsku stále ještě panoval temný středověk. Přesto ji skotové příjemně překvapili, když jí první noc v Edinburgu za doprovodu hudby zpívali žalmy, byť poněkud falešně.

Neshody s anglickou královnou Alžbětou pokračovaly. Alžběta poslala do Skotska své stanovisko k výběru kandidátů na Mariina nového manžela. Marie nabídla smír tím, že požádala Alžbětu, aby sama navrhla vhodného muže pro Marii. K překvapení všech Alžběta doporučila Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru, který byl považován za jejího milence a pravděpodobného manžela. Tohoto nápadníka však Marie z mnoha důvodů odmítla. Především proto, že nepocházel z královské krve. Další překážkou byla záhadná smrt Robertovy ženy – spekulovalo se o tom, že ji Robert sám zavražil. A do třetice, Marie nestála o sňatek s milencem anglické královny. 

Druhým manželem se 29.července 1565 stal Henry Stuart, lord Darnley, její první skutečná láska. Velmi brzy však královna svého rozhodnutí litovala. Po sňatku začal být lord Darnley arogantní a panovačný. Také velmi žárlil na královnina tajemníka Rizzia, o němž se domníval, že je milencem královny. Jeho žárlivost ho dohnala až k tomu, že nechal Rizzia zavraždit: Umožnil svým spiklencům vstup na královninu soukromou večeři s přáteli. Zatímco Darnley držel královnu, aby nemohla zasáhnout, jeho kumpáni vyvlekli Rizzia do vedlejší místnosti, kde jej ubodali k smrti. Královna se pak stala jejich zajatkyní na svém vlastním hradě. Z velké lásky Marie k lordu Darnleyi zbylo jen dítě, které nosila pod srdcem. 

Marie velmi rychle pochopila, že jediný, kdo by jí v této situaci mohl pomoci, je právě její proradný manžel, aneb „Kdo zradil jednou, může zradit znovu:“ Nasadila tedy všechny své „ženské“ zbraně a skutečně se jí podařilo přimět lorda Darnleye ke „společnému“ útěku. Za pomoci svých věrných uprchla Marie na hrad Dunbar. Zde potom 19.června 1566 porodila následníka trůnu Jakuba. Stále více se však spekulovalo o možném rozvodu Marie a Darnleyho. Královna ovšem rozvod odmítla nejen jako pravověrná katolička. Rozvodem by se totiž z jejího syna stal tzv. Levoboček, byť s královskou krví v žilách. 

Problém s nepohodlným manželem se však brzy vyřešil. Výbuch domu v Kirk o´Fieldu, kde se Darnley zotavoval z nemoci, během noci z 9. na 10. února roku 1567 ukončil jeho životní dráhu.
Z výbuchu byl obviněn James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se krátce po smrti manžela provdala. Tato svatba vzbudila nelibost protestantských lordů, kteří Marii zajali a uvěznili na zámku Lochleven. Přibližně ve stejné době se v Bothwellově domě našly „Kazetové listy“ - dopisy, které údajně psala sama královna Marie. Tyto dopisy posloužily jako záminka „zbavit se královny“. Marie neměla moc na vybranou: buď bude obžalována z cizoložství a vraždy svého manžela Darnleye, nebo se vzdá trůnu ve prospěch svého nedospělého syna a jako jeho regenta určí svého bratra Jakuba Moray. 25.července 1567 Marie dokumenty podepsala. I přesto nadále zůstávala vězněm svého nevlastního bratra na Lochvelenu. Na podzim, i přes veškeré sliby, byly Kazetové listy zveřejněny za účelem pošpinit královnu natolik, aby se už nemohla vrátit na trůn. 

Podle všeho byla Marie velmi silná žena a stále se nevzdávala. První pokus o útěk se jí sice nezdařil, ale ten druhý už byl úspěšný. Do týdne od svého útěku Marie sestavila armádu a 13.května 1568 se u Langsidu střetla s vojskem svého bratra Moraye. Byla však poražena a zachránila se útěkem. Teď už neměla moc na výběr. Vydala se do Anglie za svou sestrou Alžbětou. Ta si rychle spočítala, že bude lepší mít konkurentku tzv. na očích, tedy v Anglii. Podle některých byla Alžběta pouhým levobočkem Jindřicha VIII a tudíž Marie měla právo na anglickou korunu. 

Alžběta nemohla Marii v Anglii zadržovat bezdůvodně. Pod záminkou očištění jejího jména ji však přesvědčila aby souhlasila s prošetřením okolností kolem smrti lorda Darnleyho. K překvapení Alžběty, předvolaní svědkové z řad skotské šlechty nevnesly do případu žádné světlo. Je to pochopitelné, protože každý z nich se na té vraždě nějak podílel. Verdikt soudu nakonec zněl, že „Neshledali dostatečně důkazů k obvinění.“ přičemž slovo dostatečně v jejich výroku hraje významnou roli. Znamená totiž, že nějaké důkazy přecejen jsou. Od té doby byla Marie v Anglii vězněna. Nebylo to vězení v pravém slova smyslu: Marie měla vlastní dvůr, který financovala Alžběta. Její strážci měli oficiálně titul ochránců. 

Alžbětini protestanští rádci měli obavy, že v případě smrti královny, by Marie Stuartovna – přísná katolička uplatnila svůj nárok na anglickou korunu. Pomocí nejrůznějších intrik se jim podařilo Marii obvinit s přípravy spiknutí a příprav vraždy královny Alžběty. Došlo k procesu, při němž byla Marie uznána vinnou a odsouzena k trestu smrti. Zbývalo jediné: Alžběta musela rozsudek podepsat. Stála před nelehkým rozhodnutím. Dosud nikdy nebyl popraven žádný „pomazaný“ panovník. Nakonec však podepsala a tím zbořila mýtus o právní nedotknutelnosti „pomazaných“. 

Stejně jako její život, i poprava Marie Stuartovny byla dramatická. Teprve po katově třetí ráně se její hlava oddělila od těla. Když poté chtěl hlavu zvednout a ukázat přihlížejícím, jak bylo tehdy zvykem, zůstala mu v ruce jen paruka a Mariina hlava s krátkými šedivými vlasy spadla na zem. Ve stejné chvíli vyběhl z pod Mariiny sukně její oblíbený psík, přiběhl k hlavě své paní a odmítal se od ní hnout. 


Poprava Marie Stuartovny významným způsobem ovlivnila i následující chod evropských dějin. Byla sice prvním popraveným panovníkem, ale jak víme z hodin dějepisu, následovali ji další: Karel I., Ludvík XVI. a Marie Antoinetta...

Zdroj informací a obrázků: Internet