středa 10. července 2019

Kněžna Libuše

Bájná kněžna Libuše... Co o ní vlastně víme? Dohromady nic moc, všechno jsou to jen mýty, legendy, dohady, domněnky ... S určitostí nemůžeme říct ani to, zda vůbec kdy existovala, natož jestli byla Slovanka. Od Přemysla a Libuše však odvozují svůj původ první čeští panovníci Přemyslovci.


Historikové se domnívají, že období její "vlády" spadá do 6.-7. století. Tuto dobu popisuje tzv. Fredegarova Kronika (francká) z níž víme o Sámově říši a jeho válce s králem Dagobertem I. Ovšem o nějaké kněžně Libuši nebo knížeti Přemyslovi v ní není ani zmínka. První písemnou zmínku o Libuši, ovšem bez uvedení jejího jména, najdeme v Kristiánově legendě z konce 10. století. Tato legenda líčí založení Prahy podle věštby nějaké bezejmené hadačky. Poté si lidé zvolili moudrého oráče jménem Přemysl za svého knížete a onu pannu hadačku mu dali za manželku. Teprve Kosmas ve své kronice  z 12. století hovoří o nástupkyni soudce Kroka a nazývá ji Libuší. Kněžnu z ní učinil až Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české ze 16. století. Našimi nejstaršími kronikami se potom nechal inspirovat spisovatel Alois Jirásek jehož zpracování legendy dnes známe.

Pověsti praví, že Krok měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Všechny tři byly v něčem výjimečné. Kazi se vyznala v bylinkách a byla vynikající léčitelkou. Teta byla kněžkou, vedla obřady a rozmlouvala s duchy. Libuši bylo dáno do vínku věštecké umění. Zřejmě právě to z ní dělalo uznávanou autoritu, protože jako žena by se v tehdejší společnosti prosazovala jinak dosti těžko. Jako věštkyně však mohla svými předpovědmi ovlivňovat i ta nejdůležitější rozhodnutí kmenových předáků a velkou měrou se podílet na řízení života celého kmene. To, že se o ní zachovaly legendy svědčí o tom, že se těšila velké úctě nejen svého lidu, ale i dalších generací.


Podle legendy sídlili Přemysl a Libuše na Vyšehradě. Ovšem nejedná zřejmě o Pražský Vyšehrad. Tam totiž archeologický výzkum tak staré osídlení neprokázal. Nedaleko Prahy se však nachází jiné staroslovanské hradiště jehož osídlení se datuje zhruba do odpovídajících časů. Je to Levý Hradec nedaleko Roztok u Prahy. Hradiště je situováno na vysokém ostrohu nad Vltavou, takže je možné, že se mu mohlo přezdívat Vysoký hrad (tedy Vyšehrad). Když Libuše svým poslům popisovala a ukazovala cestu za Přemyslem do Stadic v žádném případě tak nemohla činit na Pražském Vyšehradě, odkud není na České Středohoří vidět. Ovšem z Levého Hradce nebo Libušína to možné bylo.

Někteří skeptici vyslovili názor, že si Kosmas pověst o Libuši a Přemyslu Oráči vymyslel, jako  mytologickou minulost vládnoucího rodu Přemyslovců. Jenže přibližně ve stejném období, kdy Kosmas psal svou kroniku, vznikly také unikátní malby zobrazující staroslovanské legendy v rotundě Svaté Kateřiny ve Znojmě. To znamená, že pověst o Libuši musela být v té době u nás známá.

pondělí 24. června 2019

Lucrezia Borgia

(18.4.1480 - 24.6.1519)


Dnes si připomínáme 500 let od úmrtí ženy, jejíž život je opředen množstvím legend. Snad za to může příslušnost k tak významnému rodu, jakým Brogiové bezesporu byli. Však to známe i z dnešních dob, kdy politici čelí mnoha různým nařčením a jen zřídkakdy se nakonec dozvíme jednoznačnou pravdu. Nedělám si iluze, že by to v minulosti bylo lepší.

Původně nevýznamný španělský šlechtický rod Borgiů se v dobách renesance stal nejmocnějším a nejbohatším rodem na území Itálie. Na tomto vzestupu se nemalou měrou podílel titul papeže, který v roce 1455 získal Alonso Borgia. Od té doby byl rod na vzestupu a ovlivňoval politiku nejen v Itálii, ale často i celoevropskou.  Mnoho příslušníků rodu zastávalo vysoké úřady světské i duchovní. Spolu s politickou mocí také vzrůstalo bohatství rodu.

Samotná Lukrécie proslula zejména jako "krásná travička". Ani renomovaní historikové však dnes nedokážou s jistotou říci, zda se legendy o travičství zakládají na pravdě, nebo se Lukrécie stala jen nevinnou obětí intrik a pomluv. Ona sama ničím významným do historie nezasáhla. V očích své rodiny i širší veřejnosti byla především "výhodnou partií", díky níž mohly být naplněny politické cíle všech zúčastněných. Zřejmě i proto byl její život plný nejrůznějších zvratů.


Otcem Lukrécie byl španělský kardinál Rodrigo de Borja (později si změnil jméno na Borgia). Ani vysoké postavení v církevní hierarchii spojené se slibem celibátu mu totiž nebránilo v udržování dlouholetého milostného poměru s Vannozzou Cattanei, matkou Lukrécie a tří jejích bratrů. Výchova a vzdělání Lukrécie byly svěřeni kardinálově sestřenici Adrianě Orsini.  V tomto směru její pěstounka odvedla výbornou práci. Lukrécie se naučila plynule hovořit i psát několika jazyky, věnovala se hudbě a kreslení. Přístup ke vzdělání u paní Orsini je shrnut ve slovech: "Především se ujistěte, že máte co říct, a pak se vyjádřete jednoduše a upřímně, vyhýbejte se zbytečným slovům. Chci, abyste se naučila, jak myslet, ne jak vytvářet brilantní věty:"

Otec ji už v jedenácti letech zasnoubil se španělským šlechticem Gasparem d'Aversa. O rok později byl kardinál Rodrigo zvolen papežem. Tímto se život Lukrécie obrátil doslova vzhůru nohama. Její otec zrušil zasnoubení a začal se poohlížet po vhodnějším ženichovi. Volba nakonec padla na Giovanniho Sforza, hraběte z Pesary, za nějž ji v roce 1443 provdal. Tímto si zajistil mocného spojence v severní a střední Itálii.

V roce 1494 došlo k napadení Itálie vojsky francouzského krále Karla VIII. Tato událost změnila politické poměry na jihu Evropy. Manželství Lukrécie a Giovanniho již nebylo tak výhodné a papež začal usilovat o jeho zrušení z důvodu "impotence" manžela. Giovanni se tomuto nařčení dlouho bránil a naoplátku obvinil Lukrécii s incestu s vlastním otcem. Nakonec však byl rodinou přesvědčen, aby ustoupil, výměnou za to, že si smí ponechat Lukréciino věno. Tak se stalo, že v roce 1497 bylo manželství rozvedeno a Lukrécie byla prohlášena za neposkvrněnou pannu, ačkoliv v té době byla již v šestém měsíci těhotenství. Prožila totiž milostný románek s komorníkem svého otce. Nebožák za toto své "pochybení" zaplatil životem, byl nalezen mrtev v Tibeře. V březnu roku 1498 porodila syna Giovanniho. V roce 1501 byly vydány dva dekrety o původu tohoto dítěte. V jednom z nich je uveden jako otec Lukréciin bratr Caesar, v tom druhém pak její otec papež Alexandr. V žádném však není uvedena Lukrécie jako matka. Po roce 1503 se však Lukrécie ujímá péče o tohoto chlapce a vychovává jej jako svého nevlastního bratra.

Následoval další sňatek, tentokrát s Alfonsem Aragonským. Ačkoliv šlo o předem domluvený a politicky výhodný sňatek, Lukrécie se do svého manžela vášnivě zamilovala. Porodila mu syna Rodriga. Štěstí manželů však netrvalo dlouho. V roce 1500 byl cestou do Vatikánu napaden a zraněn. Přesto se však dostal až ke své ženě, která o něj pečuje. Ovšem smrti neunikne, zraněný je před očima své ženy v posteli zardoušen kapitánem Caesarovy stráže. Není pochyb že za vraždu nese odpovědnost Lukréciin bratr Caesar. Po tomto zážitku se Lukrécie psychycky zhroutila. Její otec rozhodl, že bude lépe, když období smutku stráví v horském městečku Nepi.

Mezitím už však připravuje další "výhodný" sňatek. Třetím manželem Lukrécie se stává Alfons d'Este, vévoda z Ferrary. Svatba se koná v zastoupení, ale její velkolepé oslavy se zapíší do dějin jako "ples kurtizán". Toto manželství podle všeho bylo šťastné. Alfons svou ženu zbožňoval. Není divu, vždyť byla považována za nejkrásnější ženu na zemi. Jeden z dvořanů ji popsal slovy: "středně vysoká, půvabných tvarů; má protáhlou tvář, stejně jako nos, zlatavé vlasy a oči bez zvláštní barvy, ústav velká, zuby zářivě bílé, poprsí obdivuhodných rozměrů. Celou svou bytostí vyzařuje veselí a humor."

Ve Ferraře, daleko od Říma, konečně našla klid. Město si zamilovala, stejně jako všichni zde milovali ji. Lukrécie se stala patronkou zbožnosti a umění. Založila řád klaristek San Bernardino. Svému třetímu muži porodila pět dětí. Po porodu posledního nastaly nějaké komplikace v jejichž důsledku Lukrécie umírá. Je pohřbená v lapidáriu kláštera Corpus Domini ve Ferratě.

Teprve po její smrti se začínají šířit pověsti o travičství, smilstvech a incestních vztazích. Tyto legendy se staly předlohou mnoha románů a filmů a díky nim přežívají dodnes. Snahy historiků uvést vše na pravou míru zatím nejsou příliš úspěšné.

 

pátek 24. května 2019

Královna Viktorie

(24.5.1819 - 22.1.1901)

Dnes si připomínáme 200. výročí narození významné britské královny Viktorie. Právě po této královně se velká část 19. století (doba její vlády) v Británii nazývá Viktoriánská éra. 

V době, kdy se Viktorie narodila nikdo ani nepomyslel na to, že by se jednou mohla stát královnou. Její otec princ Eduard August byl až čtvrtým synem stávajícího krále Jiřího III. O svého otce přišla velmi záhy po svém narození a její výchova tedy byla pouze na bedrech její německé matky. Žily spolu v ústraní a tak se stalo že jejím "rodným" jazykem byla němčina. Do tří let mluvila pouze německy, teprve poté se začala učit i anglicky a francouzsky. Zřejmě měla na jazyky talent, protože si je brzy osvojila, angličtinu zvládla dokonce bez akcentu příznačného pro většinu nerodilých mluvčích. Na své dětství však nevzpomínala s láskou. Její matka byla panovačná a vychovávala ji přísně. Prakticky své dětství trávila v izolaci, nesměla se stýkat s jinými dětmi. 

Po smrti krále Jiřího se nejprve ujali vlády jeho synové - dědicové koruny. Nejprve Jiří IV. a po jeho smrti jeho bratr Vilém II. Oba však zemřeli bez legitimních potomků, tak dědické právo na korunu připadlo Viktorii. Korunována byla jako devatenáctiletá 28.6.1838. Bezprostředně po své korunovaci vypudila svou panovačnou matku i houf guvernantek. Dala tím jasně najevo, že si přeje vládnout sama. Jejím rádcem a ochráncem v této nelehké úloze byl ministerský předseda lord Melbourne, který ji zasvětil do pravidel konstituční monarchie a naučil jí, jak neformálně ovlivňovat zásadní politická rozhodnutí. Na druhé straně též královnu ovlivnil svými konzervativními názory.


Když v roce 1839 navštívil královskou rodinu její bratranec Albert, velmi si ho oblíbila. Ani on nezůstal vůči jejím citům chladný a tak se hned následujícího roku vzali. Jejich manželství bylo šťastné a neuvěřitelně harmonické. Albert se stal její oporou i rádcem. Manželům se postupně narodilo devět dětí, kteří se později oženili a provdaly do významných rodů v celé Evropě. Královna Viktorie si tak vysloužila přívlastek "Babička Evropy". Krom vlastních dětí královna adoptovala malé černošské děvčátko, které jí bylo posláno "darem" z kolonie v Nigérii. Královna si bystrou dívenku oblíbila a vychovávala ji společně se svými dětmi. Po náhlé smrti manžela Alberta na tyfus v roce 1861 se královna oblékla do černého a tuto barvu již nikdy nezměnila. Po zbytek života držela za svou jedinou lásku smutek a zemřela s jeho jménem na rtech. 


Adoptivní dcera Sarah
Její vláda se nesla v duchu rozmachu Britské monarchie, která se v té době stala hlavní politickou silou světa. Britské impérium ke konci 19. století ovládalo téměř čtvrtinu světa. I díky průmyslové revoluci ekonomika země prosperuje. Jejím významným přínosem pro britskou politiku byla ústavní reforma a s ní související převod přímé politické moci z monarchy na širší voličstvo. Zabývala se též ženskou otázkou, zajímala se o jejich sociální postavení a usilovala o zlepšení vzdělání žen a péče o jejich zdraví. Její konzervatismus se však projevil v oblasti volebního práva - nesouhlasila s rozšířením volebního práva i na ženy.


Královna Viktorie vládla britskému impériu po dobu 63 let, zatím nejdelší dobu v historii Británie (i když současná královna Alžběta už jí tzv. šlape na paty). Zemřela 22.ledna v Osborne House na ostrově Wight. Pohřbená je ve Frogmore Mauzoleu vedle své životní lásky - manžela prince Alberta.

Frogmore Mauzoleum
Socha královny Viktorie v Londýně

sobota 13. dubna 2019

Kateřina Medicejská

(13.4.1519 - 5.1.1589)

Kateřina Medicejská pocházela v té době z nejbohatší nekrálovské rodiny Evropy. Rody Medici s přestávkami vládl ve Florencii po téměř 300 let. Narodila se do rodiny vévody Lorenza II. de Medici a jeho ženy francouzské princezny Madeleine de la Tour d'Auvergne pocházející z rodu Bourbonů. Již krátce po narození osiřela. Jejím poručníkem se stal prastrýc papež Lev X. který ji přijal v Římě a umístil do jedné z loajálních rodin. V šesti letech se vrátila do rodné Florencie, kde se jí dostalo výchovy v klášteře Le Murate. Zde se naučila potřebnému společenskému chování, dvorské etiketě a plynule hovořit latinsky a řecky.

Rodina Medicejských se vyznačovala touhou po moci a její příslušníci neváhali ve svém zájmu použít intriky nebo násilí. Její další poručník strýc papež Klement VII. se spojil s Francií, Benátkami, Florencií a Anglií proti římskému císaři Karlu V. Toto povstání vyústilo ve vyplenění Říma (známé jako Sacco di Roma) v roce 1527. V jeho důsledku se Kateřina Medicejská stala rukojmím republiky a zůstala jí až do roku 1530, kdy vládu nad městem opět převzal Klement VII.

Jako většina renesančních papežů se i Klement VII. snažil zajistit širší rodinu a samozřejmě zároveň upevnit postavení. Neteř Kateřinu provdal roku 1533 za druhorozeného syna francouzského krále Jindřicha Orleánského, aby si upevnil vztahy s Francií. Když v roce 1536 náhle zemřel Jindřichův starší bratr, on sám se náhle stal následníkem trůnu. Kateřina byla jen krůček od toho stát se nejmocnější ženou Francie. Ovšem cesta k trůnu pro ni nebyla snadná. Nástupce papeže Klemnenta VII nebyl přítelem Francie, manželství Jindřicha a Kateřiny se stalo politicky bezcenným. Začalo se uvažovat o rozvodu manželství z důvodu Kateřininy. Za téměř deset let se Jindřich nedočkal žádného legitimního potomka (nemanželské dítě již měl). Kateřina však nakonec své poslání splnila a postupně dala Jindřichovi 10 dětí.

V roce 1547 je po smrti svého otce Jindřich II. korunován králem Francie. V politické sféře však jeho žena Kateřina nemá téměř žádný vliv. Jindřich je zcela pod vlivem své milenky Diany de Poitires. Když v roce 1549 Jindřich nečekaně podlehl zranění z rytířského klání, zůstala královna vdova sama bez jakýchkoliv vladařských zkušeností. Zpočátku zůstávala v pozadí, hlavní roli hrála její snacha Marie Stuartovna a její strýcové z rodu de Guise. Rychle se však učila.


Její prvorozený syn - král František II. byl poměrně neduživý a záhy po svém nástupu na trůn umírá bezdětný. Králem se stává druhorozený syn teprve desetiletý Karel IX. Jeho matka Kateřina vládne místo něj jako královna regentka. V té době se stala skutečnou vládkyní Francie. Do dějin se zapsala především svým podílem na Bartolomějské noci.

I poté, co se Karel IX. ujal vlády, zůstával pod jejím vlivem. V té době Francií zmítaly nepokoje mezi katolíky a protestanty (hugenoty). Příslibem usmíření měl být sňatek Kateřininy dcery Markéty z Valois (Margot) s čelním představitelem protestantů Jindřichem Navarrským. Namísto usmíření však došlo ke krvavé lázni. Na svatbu se sjely a přišly stovky hugenotů. Kateřina přemluvila svého syna Karla, aby využil situace, kdy jsou všichni v Paříži a předešel tak údajnému připravovanému spiknutí. Král Karel IX. vydal příkaz k popravě hugenotských předáků. V noci 24.8.1572 byli tito předáci zavražděni v hostinci, kde během svého pobytu v Paříži bydleli. Následovalo masové vraždění hugenotů po celé Paříži a rozšířilo se po celé Francii. Trvalo až do října a vyžádalo si několik tisíc životů.


V roce 1574 umírá i král Karel IX. bez mužského potomka. Na trůn nastupuje jeho bratr Jindřich III., který byl již plnoletý a v té době vládl jako král Polsku. Jindřich III. nebyl tak závislý na své matce, jako jeho bratři a tak Kateřina postupně ztrácela vliv. v roce 1585 se Kateřina definitivně rozloučila se státnickými záležitostmi a usadila se na zámku v Blois, kde 5.1.1589 zemřela. Pochována je v bazilice Saint Denis v Paříži.


Zdroj informací a obrázků:
internet

sobota 9. března 2019

Panenka Barbie

Před 60 lety byla světu poprvé představena panenka Barbie. Jelikož jsem její velká fanynka a sběratelka, nedá mi to, abych toto výročí nepřipomněla. Možná si řeknete, že se to sem nehodí, ale ráda bych vás vyvedla z omylu. Panenka Barbie je tou největší současnou oslavou ženství, zvláště pak emancipace. Byla první panenkou - loutkou, která umožnila holčičkám splnit si jejím prostřednictvím sny o vlastní budoucnosti, o tom, kým by jednou chtěly být. Do té doby měly panenky podobu dětí a tím přiřazovaly holčičkám jedinou roli - pečovatelskou: Při hrách se holčičky stávaly maminkami, učitelkami nebo doktorkami... Napadá vás ještě něco? Pak se objevila Barbie a není divu, že se stala tak oblíbenou. Rázem se holčičky mohly ve svých hrách stát naprosto čímkoliv: jakoukoliv profesí nebo sportovkyní, princeznou a později dokonce i tou maminkou.

Ruth Handlerová
(zdroj itnernet)
Panenka Barbie byla světu poprvé představena 9.března 1959 na Americkém mezinárodním veletrhu hraček. Autorkou panenky byla Ruth Handlerová, tehdejší spolumajitelka společnosti Mattel, která ji vytvořila pro svou dceru Barbaru a také ji po ní pojmenovala. První panenka byla k dispozici ve dvou verzích - blondýna a bruneta. Oblečena byla v jednoduchých černobíle pruhovaných plavkách. Panenka zaplnila díru na trhu a brzy si získala oblibu. Jen první rok výroby bylo prodáno přibližně 350 tisíc kusů.
Buble Cut Barbie z roku 1961
Během těch 60 let panenka vystřídala nespočet podob. Postupně začaly přibývat panenky s hispánskými, černošskými, či asijskými rysy. Ačkoliv se běžnému spotřebiteli může zdát, že většina panenek jsou si podobné (modrooké blondýnky), měla panenka Barbie, nebo její kamarádky za těch 60 let více než 80 různých typů (forem) tváře a v současnosti je vyráběna ve více než dvaceti barevných odstínech počínaje mrtvolně bledou až po nejtmavší hnědou.

Typické tváře Barbie
Zleva podle roku zavedení do prodeje 1959, 1966, 1998, 2013

Různé odstíny pleti

Barbie je moderní emancipovaná dívka. Během let se věnovala mnoha různým sportům. Aktuálně ji můžete v obchodech potkat jako gymnastku, fotbalistku, horolezkyni, krasobruslařku, cyklistku, vyznavačku bojových umění ... Pracovala také snad ve všech možných profesích, nyní např. jako rockerka, veterinářka, farmářka, pilotka, plavčice, programátorka, zdravotní sestra, archeoložka, hasička, baletka, stavitelka...  Samozřejmě nejmenší holčičky chtějí být princeznami, takže tu máme celou řadu princezen. V roce 1997 se objevila také panenka Barbie na vozíčku a před pár lety i bez vlásků (po chemoterapii). K panence seženete nejrůznější vybavení a doplňky, takže si každá holčička pro svou panenku může vytvořit vlastní svět podle svých přání a vymýšlet pro ni vlastní příběhy.


Vzhledem k té rozmanitosti není divu, že se stala předmětem zájmu sběratelů. Podle odhadů společnosti Mattel je na světě více než 100 tisíc sběratelů panenek Barbie. Pro ně začal Mattel vyrábět speciální sběratelské edice, v nichž Barbie představuje nejrůznější osobnosti současnosti i historie, lidové kroje z celého světa, umělecká díla i filmové postavy. Řadu sběratelských panenek také oblékají přední módní návrháři jako Bob Mackie, Karl Legarfeld, Christian Louboutin, Kevin Clain a další. Tyto sběratelské panenky jsou pochopitelně velmi drahé.

Sběratelská Barbie podle Fridy Kahlo

Netajím se tím, že jsem fanouškem panenky Barbie. Ale na druhou stranu jsou i odpůrci. Nejčastěji jsou kritizovány tělesné proporce panenky s poukazováním na to, že svádí dívky k anorexii. Kvůli této kritice byla panenka několikrát předělána. Původnímu tělíčku z roku 1958 a jeho modifikaci z roku 1966 byly v roce 1991 zmenšeny prsa. V roce 1999 začal Mattel vyrábět panenky s úplně novým tělíčkem - došlo k dalšímu zmenšení prsou a rozšíření v pase. Tento typ tělíčka Mattel s různými modifikacemi používá vlastně až dosud. Od roku 2016 se začínají objevovat tzv plnoštíhlé panenky, které více odpovídají reálnému ženskému tělu. Vzhledem k tomu, že toto plnoštíhlé tělíčko Mattel užívá čím dál více, je možné, že se v budoucnu stane hlavní formou postavy panenky Barbie.

Různé typy tělíček v průběhu let

Zajímavosti z historie panenky Barbie:

Předlohou pro panenku Barbie se stala panenka Lilli Bild, která byla vytvořena podle komixové postavy. Tato panenka byla považována za pornografickou a tudíž určena dospělým.

Panenka Lilli Bild
(zdroj: internet)

První panenky Barbie se prodávaly za 3 dolary. Dnes jsou tyto nejstarší panenky vzácné a jejich cena se pohybuje v řádu několika tisíců dolarů. Při poslední dražbě nejstarší panenky Barbie (té z roku 1959) v roce 2004 se její cena vyšplhala na 3,5 tisíce dolarů. Rekord však drží panenka Christie, která byla v roce 2006 v Londýně vydražena v přepočtu za 17 tisíc dolarů.

V roce 1986 namaloval Andy Warhol obraz panenky Barbie, který se v aukci prodal za 1,1 mil. dolarů.
(zdroj internet)


V roce 1992 dal Mattel panence Barbie vůbec nejdelší vlasy v celé její historii. Sahaly jí až po paty. Panenka se stala velkým hitem a je vůbec nejprodávanější panenkou v historii.

Totaly Hair Barbie 1992

Od roku 2001 začala Barbie účinkovat v nejrůznějších animovaných filmech. Není pochyb o tom, že hlavním účelem filmů bylo podpořit upadající prodej panenek.

Pohádka Princezna a švadlenka
na motivy románu Marka Twaina Princ a chuďas

V roce 2002 byla vyrobena snad nejkontroverznější panenka - těhotná Midge - kamarádka barbie. Měla magnetické těhotenské bříško a uvnitř miminko.

Pregnant Midge 2002

V roce 2003 byl prodej panenek Barbie zakázán v Saúdské Arábii a zemích na blízkém východě, protože její vzhled, oblečení a aktivity nejsou v souladu s ideály islámu. V těchto zemích se prodává alternativa pod značkou Fulla, která je navržena tak, aby odpovídala zvykům a tradicím islámské společnosti.

zdroj informací: internet
zdroj obrázků: vlastní fotografie, internet

úterý 1. ledna 2019

Významná výročí v roce 2019

v roce 59 n.l. po smrti svého manžela převzala vládu ve východní  Británii Boudicca (1960 let)
v roce 1339 se narodila česká královna Anna Svídnická, třetí manželka Karla IV. (680 let)
hned dvojité výročí má hraběnka Kateřina Stradová: narodila se v roce 1579 (440 let) a zemřela v roce 1629 (390 let)
roku 1819 byla popravena Malajská princezna Mahsuri (200 let)

1.1. oslaví 80. narozeniny herečka Michele Mercier
5.1.1589 zemřela královna Kateřina Medicejská (430 let)
5.1.1994 zemřela automobilová závodnice Eliška Junková (25 let)
9.1.1799 zemřela profesorka matematiky Maria Gaetana Agnesi (220 let)
29.1.1499 se narodila Kateřina Lutherová (520 let), manželka Martina Luthera
29.1.1919 se narodila Marina Ginesta i Coloma veteránka španělské občanské války (100 let)

6.2.1929 zemřela španělská královna Marie Kristýna Lotrinská (90 let)
14.2.1989 zemřela poslední rakouská císařovna Zita Parmská (30 let)
20.2.1949 oslaví své 70. narozeniny bývalá modelka Ivana Trumpová

9.3.1959 byla světu představena legendární panenka Barbie (60 let)
14.3.1989 zemřela poslední česká (byť nikdy nekorunovaná) královna Zita Parmská (30 let)
17.3.0059 zemřela římská císařovna Agripina mladší (1960 let)
17.3.1969 byla zvolena premiérkou Izraele Golda Mairová (50 let)
28.3.2009 zemřela Janet Rosenbergová, prezidentka Guyany (10 let)

13.4.1519 se narodila francouzská královna Kateřina Medicejská (500 let)
16.4.1879 zemřela Sv. Bernadetta (140 let)
19.4.1689 zemřela královna Kristýna I. Švédská (330 let)
15.4.1719 zemřela Francoise d'Aubigné (300 let)
27.4.1759 se narodila spisovatelka Marry Wollstonecraftová (260 let)
28.4. oslaví své 60. narozeniny motocyklová závodnice.

2.5.1729 se narodila královna Kateřina II. Veliká (290 let)
4.5.1929 se narodila herečka Audrey Hepburnová (90 let)
4.5.1979 byla zvolena předsedkyní Britské vlády Margaret Thatcherová (40 let)
7.5.1919 se narodila Evita Perónová (100 let)
11.5.1899 se narodila Sára Salkaházi (120 let)
24.5.1819 se narodila britská královna Viktorie (200 let)

14.6. oslaví své 50. narozeniny Steffi Gráfová
22.6.1949 oslaví své 70. narozeniny herečka Meryl Streepová
24.6.1519 zemřela Lucrezia Borgia (500 let)
27.6.1929 se narodila zpěvačka Jarmila Šuláková (90 let)

13.7. oslaví své 70. narozeniny Helena Fibingerová, držitelka světového rekordu ve vrhu koulí
28.7.1929 se narodila Jacqueline Kennedyová (90 let)

28.8. oslaví své 50. narozeniny Sheryl Sandbergová (*1969)
31.8.1789 se narodila spisovatelka Alma Mahlerová (140 let)

7.9.1899 zemřela spisovatelka Karolina Světlá (120 let)
8.9.1969 zemřela cestovatelka Alexandra David Néelová (50 let)
12.9.1949 zemřela botanička Izabela Textorisová (70 let)
13.9.1819 se narodila klavíristka Clara Schumannová (200 let)
14.9.1879 se narodila americká feministka Margaret Sangerová (140 let)
17.9.1179 zemřela Sv. Hildegarda (840 let)
17.9.1869 se narodila Mary Grace Quackenbos Humiston, policejní vyšetřovatelka (150 let)
19.9.1949 oslaví své 70. narozeniny modelka Lesley Lawson, známá spíše pod přezdívkou Twiggy
22.9.1939 se narodila horolezkyně Džunko Tabei (80 let)
28.9.0029 zemřela římská císařovna Livia Drusilla (1990 let)

12.10.1969 zemřela krasobruslařka Sonja Henie (50 let)
27.10.1999 zemřela herečka a moderátorka dětských pořadů Štěpánka Haničincová (20 let)


3.11. oslaví své 70. narozeniny Anna Wintourová, módní novinářka
6.11.1479 se narodila královna Johana Kastilská (540 let)
8.11.1649 byla korunována královna Marie Anna Habsburská (370 let)
13.11.1899 zemřela Ulrika von Levetzow (120 let)
12.11.1929 se narodila monacká kněžna Grace Kellyová (90 let)
12.11.1994 zemřela americká atletka Wilma Rudolphová (25 let)
16.11.1989 zemřela sochařka Marie Uchytilová (30 let)
17.11.1558 zemřela královna Marie I. Tudorovna (80 let)

7.12.1979 zemřela astronomka Cecília Payne-Gaposchkinová (40 let)
19.12.1989 zemřela Milada Rádlová, dcera prezidenta Emila Háchy, která zachránila z koncentráků několik lidí (30 let)
21.12.1549 zemřela královna Markéta Navarská (470 let)


pátek 30. listopadu 2018

Gertrude Ederleová

(23.10.1905 - 30.11.2003)

Dnes si připomínáme 15. výročí úmrtí výjimečné sportovkyně, ženy, která jako první přeplavala kanál La Manche. Vysloužila si tím přezdívku Královna Vln. Ale na svém kontě má i další sportovní úspěchy.

Narodila se 23.10.1905 v New Yorku jako třetí z celkem šesti dětí německých přistěhovalců Gertrudy a Henryho Ederleových, vlastnících řeznictví na Manhattanu. Plavat ji v devíti letech naučil otec během pobytu na rodinné chatě na Vysočině v New Jersey. Ve dvanácti letech vstoupila do klubu Women Swimming Association, kde se pod vedením trenéra Louise Handleye začala připravovat na olympijské hry. V témže roce uplavala svůj první rekord ve volném stylu 880 yardů, čímž se stala nejmladší držitelkou světového rekordu v plavání. Během následujících let pokořila dalších 8 světových rekordů - sedm z nich během jediného odpoledne na pláži v Brightonu. Rovněž je držitelkou mnoha amerických národních rekordů.

Významného úspěchu dosáhla jako členka štafety žen 4x100 m ve volném stylu na letní olympiádě 1924 v Paříži. Individuálně získala ještě dvě bronzové medaile za třetí místo za 100 m a 400 m volným stylem. Tímto výsledkem byla zklamaná, doufala ve zlato. Přesto ale byla hrdá, že mohla být členkou tak úspěšného amerického olympijského týmu - celkem si Američané z Paříže odvezli 99 medailí.

V roce 1925 se pokusila uplavat vzdálenost 22 km mezi Battery Park a Sandy Hook. To se jí také podařilo v rekordním čase 7 hodin a 11 minut. Tento rekord držela plných 81 let. Mířila však ještě výš. V srpnu téhož roku se poprvé pokusila překonat kanál La Manche. Neúspěšně. Když na chvíli přestala plavat, aby si odpočinula a jen ležela nehybně na vodě, její trenér Wolffe špatně vyhodnotil situaci a v domnění, že je již vyčerpaná ji i přes protesty nechal vytáhnout z vody. Došlo k hádce při níž Wolffe vyjádřil názor, že ženy nejsou schopné kanál přeplavat. Na základě tohoto prohlášení se spekulovalo, nechce Ederleové přát úspěch.

Gertrude změnila trenéra a o rok později již úspěšně kanál zdolala. Pouze pěti mužům před ní se to podařilo. Ona však svým časem 14 hodin a 34 minut překonala o dvě hodiny dosavadní mužský rekord a držela ho až do roku 1950.

Překonávání kanálu

Díky svým sportovním výkonům se stala miláčkem Ameriky. Při návratu domů ji vítalo více než 2 miliony američanů lemujících ulice. Vystupovala v několika plaveckých exhibicích a hrála v němém filmu Swim Girl, Swim.

V roce 1933 ve svém domě nešťastně spadla se schodů a poranila si páteř. Již nebyla schopná se účastnit dalších soutěží, přesto se plavání úplně nevzdala.


Její další život byl klidný. Říkala, že svého cíle dosáhla pokořením kanálu. Jelikož byla po prodělaných spalničkách od svých 4 let sama nedoslýchavá, vyučovala plavání na škole pro sluchově postižené děti. Nikdy se neprovdala.

V roce 1965 byla uvedena do Mezinárodní plavecké síně slávy. Další poctou pak bylo zapsání do Sportovní síně slávy žen v roce 1985. Na její počest se každý rok pořádá "Ederle Swim", při němž se zdolává její trasa z Battery Park do Sandy Hook

Zemřela ve věku 98 let, pohřbená je na hřbitově Woodlawn  v Bronxu (NY).

Hrob Gertrude Ederleové
Zdroj obrázků a informací:
internet