úterý 21. března 2017

Pocahontas

Portrét podle rytiny Simmona de Passe z r. 1616
přibližně 1595 - 21.3.1617

Indiánská princezna Pocahontas je dnes známá především díky animované pohádce studia Disney. Ačkoliv Pocahontas a další hrdinové této pohádky byli skutečné historické osobnosti, děj filmu nemá s historií mnoho společného. 

Pocahontas byla dcerou Powhatana, náčelníka indiánského kmene žijícího ve Virginii poblíž městečka Jamestownu. Její jméno bylo Matoaka, Pocahontas byla pouhou přezdívkou znamenající něco ve smyslu "rozpustilá holčička". Vztahy mezi indiány a bílými osadníky byly střídavě vlídné i bojovné. Představy náčelníka Powhatana a vůdce kolonistů Johna Smithe o společném soužití se samozřejmě diametrálně lišily (zjednodušeně řečeno, každý z nich se snažil získat prospěch především pro sebe a svůj lid na úkor toho druhého). Tyto neshody vyústili v roce 1607 k zajetí Johna Smithe. Smith se ve svých prvních zprávách o tomto zajetí a jeho úniku z něj nijak nerozepisuje. Teprve, když se Pocahontas stala díky své návštěvě Anglie populární, začal uvádět, že jej před smrtí zachránila právě ona. Historikové dodnes nemají jasno, zda se jedná jen o Smithův výmysl, nebo o Powhatanem zinscenovaný rituál určený k demonstraci síly i velkorysosti.

John Smith byl bezpochyby výborným politikem a vůdcem. Po jeho návratu do Anglie kolonie začala upadat. Potyčky mezi kolonisty a indiány byly čím dál častější a dokonce vedly k evakuaci Jamestownu v roce 1610. Kolonisté se vrátili až pod vedením Lorda De La Warra, který se rozhodl vypořádat s indiány jednou pro vždy silou. Nastalo období první Anglo-Powhatanské války. Během ní Powhatanova moc klesala a jeho říše se zmenšovala. V roce 1612 uzavřel velitel kolonie Samuel Argall mír s kmenem Patawomeck. Když následujícího roku náčelník Patawomecků zajal Pocahontas, na důkaz spojenectví ji předal Samuelu Agrallovi. Její zajetí bylo impulzem k zahájení mírových vyjednávání. Ta se táhla více než rok a po celou tu dobu byla Pocahontas držena v zajetí.

Během věznění se do ní zamiloval pěstitel tabáku John Rolf. Jaký vztah k němu měla samotná Pocahontas není blíže známo. Právě dojednaný mír však byl zpečetěn sňatkem Pocahontas s Johnem Rolfem. Ještě před svatbou se Pocahontas podrobila křtu a přijala nové jméno Rebecca. Po této svatbě následovalo několik mírumilovných let, nazývaných Pocahontasin mír.

Sňatek Pocahontas s Johnem Rolfem (autor neznámý, cca 19. st.)

Sňatek Pocahontas a Johna Rolfa ze dne 5.dubna 1614 je historicky vůbec prvním sňatkem mezi bělochem a indiánkou. Z tohoto manželství se narodil jediný potomek, syn Thomas Rolf (*30.1.1615). V roce 1616 se celá rodina vydala na cestu do Anglie, kde měl John Rolf představit svůj projekt na pěstování tabáku ve Virginii. Pocahontas, alias Rebecca, byla představena anglické veřejnosti jako příklad "zcivilizovaného divocha". Brzy se stala celebritou zvanou na nejrůznější společenské události.

Zřejmě nezvykle chladné a vlhké počasí zapříčinilo její onemocnění. Ačkoliv se rodina snažila o co nejrychlejší návrat do Ameriky, Pocahontas krátce po vyplutí na moře zemřela. Pohřbena byla 21.3.1617 v kostele v Gravesendu v hrabství Kenth. Přesné umístění jejího hrobu však není známo.

socha Pocahontas v Jamestownu

středa 8. března 2017

Mezinárodní den žen

Mezinárodní den žen se v naší zemi netěší takové úctě jak by měl. S největší pravděpodobností je na vinně dlouholetá nadvláda socialistického režimu v čele s komunistickou stranou. V této době se oslavy MDŽ staly doslova povinností a jak víme, co je povinné, to lidi příliš nebaví. I když oslavy a večírky byly poměrně okázalé, jen málokdo chápal jejich skutečný důvod. Dodnes se setkávám s názorem: "Proč by se mělo oslavovat, že se část populace narodila s vagínou mezi nohama?"

O tom skutečně MDŽ není.

Ještě před 100 lety bylo nemyslitelné, aby ženy rozhodovaly očemkoliv krom chodu vlastní domácnosti. Nemohly volit, nemohly zastávat vedoucí funkce, jejich vzdělávání bylo na úplně jiné úrovni zaměřené hlavně na péči o děti a domácnost. Toto se počátkem 20. století pomalu začínalo měnit. A rozhodně nebylo jednoduché tyto změny prosadit. Mezinárodní den žen má připomínat úsilí a odvahu žen, které se zasloužily o to, že dnes máme stejné možnosti a práva jako muži. Jsou to věci, které považujeme za naprosto samozřejmé a mnoho mladých lidí si neuvědomuje, že tomu tak nebylo vždy. Stejně tak si mnoho lidí neuvědomuje, že na celém světě žije obrovská spousta žen, jejichž práva jsou značně omezená.

Nejsem žádná feministka. Mám ráda drobné projevy galantnosti. Ráda přenechám těžkou práci mužům a stejnětak ráda se starám o rodinu a domácnost. A rozhodně netrvám na tom, aby mi někdo dával kytky k MDŽ. Přála bych si, aby se z Mezinárodního dne žen stal svátek, kdy si skutečně budeme připomínat, že hodnoty společnosti, tak jak je známe dnes my, vůbec nejsou samozřejmostí.

Pro dokreslení přidávám výstřižky z dobových novin, které jsem nalezla na internetu:

Zdroj: Časopis učitelek, 25, 1917–1918, č. 9 (15. 1. 1918), s. 137.

Zdroj: Časopis učitelek, 25, 1917–1918, č. 8 (5. 1. 1918), s. 114