pondělí 24. července 2017

Marie Stuartovna

8.12.1542 - 8.2.1587

Marie Stuartovna je nepochybně významnou ženou britské historie. Než se pustím do vyprávění o ní samotné a jejích životních osudech, ráda bych v krátkosti zmínila též zajímavou nejstarší historii královského rodu Stuartovců. 

Jak už samotné rodové jméno napovídá, vzešel rod z řad služebnictva skotských králů – anglicky stewardů. Ne, není to žádný výmysl, existují na to důkazy. Teprve když si Walter, 6. nejvyšší hofmistr Skotska, vzal za manželku Marjorii Brucovou, dceru krále Roberta I., vznikl jejich nárok na skotskou korunu. Po smrti krále Davida II., jediného a navíc bezdětného syna krále Roberta I., se v roce 1371 stal králem nejbližší mužský příbuzný, což byl právě syn skotské princezny a hofmistra (Marjorie a Waltera) Robert II. Takové tedy měla kořeny asi nejznámější skotská královna Marie Stuartovna

Narodila se 8.prosince 1542 na zámku v Linlithgowu a byla jediným legitimním potomkem svého otce skotského krále Jakuba V. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se jako královna narodila. Království totiž zdědila už šestý den po svém narození, kdy její otec zemřel. A jakožto královna neměla o nápadníky nouzi – téměř okamžitě se o ni začal zajímat anglický král Jindřich VIII., který ji chtěl provdat za svého syna Eduarda. Rodiče se však rozhodli hledat případného ženicha ve Francii, která byla odvěkým spojencem Skotského království. 

Marie Stuartovna byla korunována skotskou královnou 9.září 1547, tedy krátce před svými prvními narozeninami. O rok později, tedy 1548 byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a vydala se na cestu do Francie, kde poté byla vychována spolu s dětmi francouzského krále Jindřicha II. Vzdělávána byla hlavně v jazycích (latinsky, italsky, španělsky a zřejmě i řecky), dále kreslení, zpěvu, hře na loutnu a tanci. Ve Francii strávila celé své dětství a část dospělosti. Milovala ji až do konce svého života, našla zde svůj druhý domov. 
Marie vyrostla nejen do krásy, ale i moudrosti. 19.dubna 1558, ve svých 15 letech, byla oficiálně zasnoubena s o rok mladším Františkem. Krátce nato (24.dubna) se v chrámu Notre Dame konala svatba. Po smrti krále Jindřicha II. byl František se svou ženou Marií korunován na krále Francie. Ve skutečnosti však za nitky tahali Mariini strýcové z rodu de Guise. Když o dva roky později 5.prosince 1560) František II. zemřel, ztratila nárok na titul královna Francie a musela se rozhodnout, zda zůstane ve Francii jako „královna vdova“ nebo se vrátí do rodného Skotska. Vybrala si Skotsko a v říjnu 1561 opustila svou milovanou Francii. Nikdy se už nevrátila. 

Její návrat komplikovala královna Alžběta, která odmítala vydat Marii průvodní list, dokud nepodepíše dohodu, kterou by se vzdala nároku na anglický trůn, dokud bude Alžběta a její případní potomci žít. Marie nebyla hloupá a na oplátku požadovala dohodu pro své potomky, kterou by jí a jejím potomkům Alžběta uznala nárok na anglický trůn v případě, že by zemřela bezdětná. Nakonec se Marie vydala do Skotska i bez průvodního listu a díky Alžbětině nerozhodnosti šťastně doplula.
Návrat dmů musel pro Marii být svým způsobem šok. Francie byla moderní renesanční země, kdežto ve Skotsku stále ještě panoval temný středověk. Přesto ji skotové příjemně překvapili, když jí první noc v Edinburgu za doprovodu hudby zpívali žalmy, byť poněkud falešně.

Neshody s anglickou královnou Alžbětou pokračovaly. Alžběta poslala do Skotska své stanovisko k výběru kandidátů na Mariina nového manžela. Marie nabídla smír tím, že požádala Alžbětu, aby sama navrhla vhodného muže pro Marii. K překvapení všech Alžběta doporučila Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru, který byl považován za jejího milence a pravděpodobného manžela. Tohoto nápadníka však Marie z mnoha důvodů odmítla. Především proto, že nepocházel z královské krve. Další překážkou byla záhadná smrt Robertovy ženy – spekulovalo se o tom, že ji Robert sám zavražil. A do třetice, Marie nestála o sňatek s milencem anglické královny. 

Druhým manželem se 29.července 1565 stal Henry Stuart, lord Darnley, její první skutečná láska. Velmi brzy však královna svého rozhodnutí litovala. Po sňatku začal být lord Darnley arogantní a panovačný. Také velmi žárlil na královnina tajemníka Rizzia, o němž se domníval, že je milencem královny. Jeho žárlivost ho dohnala až k tomu, že nechal Rizzia zavraždit: Umožnil svým spiklencům vstup na královninu soukromou večeři s přáteli. Zatímco Darnley držel královnu, aby nemohla zasáhnout, jeho kumpáni vyvlekli Rizzia do vedlejší místnosti, kde jej ubodali k smrti. Královna se pak stala jejich zajatkyní na svém vlastním hradě. Z velké lásky Marie k lordu Darnleyi zbylo jen dítě, které nosila pod srdcem. 

Marie velmi rychle pochopila, že jediný, kdo by jí v této situaci mohl pomoci, je právě její proradný manžel, aneb „Kdo zradil jednou, může zradit znovu:“ Nasadila tedy všechny své „ženské“ zbraně a skutečně se jí podařilo přimět lorda Darnleye ke „společnému“ útěku. Za pomoci svých věrných uprchla Marie na hrad Dunbar. Zde potom 19.června 1566 porodila následníka trůnu Jakuba. Stále více se však spekulovalo o možném rozvodu Marie a Darnleyho. Královna ovšem rozvod odmítla nejen jako pravověrná katolička. Rozvodem by se totiž z jejího syna stal tzv. Levoboček, byť s královskou krví v žilách. 

Problém s nepohodlným manželem se však brzy vyřešil. Výbuch domu v Kirk o´Fieldu, kde se Darnley zotavoval z nemoci, během noci z 9. na 10. února roku 1567 ukončil jeho životní dráhu.
Z výbuchu byl obviněn James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se krátce po smrti manžela provdala. Tato svatba vzbudila nelibost protestantských lordů, kteří Marii zajali a uvěznili na zámku Lochleven. Přibližně ve stejné době se v Bothwellově domě našly „Kazetové listy“ - dopisy, které údajně psala sama královna Marie. Tyto dopisy posloužily jako záminka „zbavit se královny“. Marie neměla moc na vybranou: buď bude obžalována z cizoložství a vraždy svého manžela Darnleye, nebo se vzdá trůnu ve prospěch svého nedospělého syna a jako jeho regenta určí svého bratra Jakuba Moray. 25.července 1567 Marie dokumenty podepsala. I přesto nadále zůstávala vězněm svého nevlastního bratra na Lochvelenu. Na podzim, i přes veškeré sliby, byly Kazetové listy zveřejněny za účelem pošpinit královnu natolik, aby se už nemohla vrátit na trůn. 

Podle všeho byla Marie velmi silná žena a stále se nevzdávala. První pokus o útěk se jí sice nezdařil, ale ten druhý už byl úspěšný. Do týdne od svého útěku Marie sestavila armádu a 13.května 1568 se u Langsidu střetla s vojskem svého bratra Moraye. Byla však poražena a zachránila se útěkem. Teď už neměla moc na výběr. Vydala se do Anglie za svou sestrou Alžbětou. Ta si rychle spočítala, že bude lepší mít konkurentku tzv. na očích, tedy v Anglii. Podle některých byla Alžběta pouhým levobočkem Jindřicha VIII a tudíž Marie měla právo na anglickou korunu. 

Alžběta nemohla Marii v Anglii zadržovat bezdůvodně. Pod záminkou očištění jejího jména ji však přesvědčila aby souhlasila s prošetřením okolností kolem smrti lorda Darnleyho. K překvapení Alžběty, předvolaní svědkové z řad skotské šlechty nevnesly do případu žádné světlo. Je to pochopitelné, protože každý z nich se na té vraždě nějak podílel. Verdikt soudu nakonec zněl, že „Neshledali dostatečně důkazů k obvinění.“ přičemž slovo dostatečně v jejich výroku hraje významnou roli. Znamená totiž, že nějaké důkazy přecejen jsou. Od té doby byla Marie v Anglii vězněna. Nebylo to vězení v pravém slova smyslu: Marie měla vlastní dvůr, který financovala Alžběta. Její strážci měli oficiálně titul ochránců. 

Alžbětini protestanští rádci měli obavy, že v případě smrti královny, by Marie Stuartovna – přísná katolička uplatnila svůj nárok na anglickou korunu. Pomocí nejrůznějších intrik se jim podařilo Marii obvinit s přípravy spiknutí a příprav vraždy královny Alžběty. Došlo k procesu, při němž byla Marie uznána vinnou a odsouzena k trestu smrti. Zbývalo jediné: Alžběta musela rozsudek podepsat. Stála před nelehkým rozhodnutím. Dosud nikdy nebyl popraven žádný „pomazaný“ panovník. Nakonec však podepsala a tím zbořila mýtus o právní nedotknutelnosti „pomazaných“. 

Stejně jako její život, i poprava Marie Stuartovny byla dramatická. Teprve po katově třetí ráně se její hlava oddělila od těla. Když poté chtěl hlavu zvednout a ukázat přihlížejícím, jak bylo tehdy zvykem, zůstala mu v ruce jen paruka a Mariina hlava s krátkými šedivými vlasy spadla na zem. Ve stejné chvíli vyběhl z pod Mariiny sukně její oblíbený psík, přiběhl k hlavě své paní a odmítal se od ní hnout. 


Poprava Marie Stuartovny významným způsobem ovlivnila i následující chod evropských dějin. Byla sice prvním popraveným panovníkem, ale jak víme z hodin dějepisu, následovali ji další: Karel I., Ludvík XVI. a Marie Antoinetta...

sobota 13. května 2017

Marie Terezie

13.5.1717 - 29.11.1780

Dnes si připomínáme 300. výročí narození rakouské arcivévodkyně a uherské a české královny Marie Terezi. V české historii zřejmě není slavnější ženy, ostatně byla jedinou ženou na českém trůně. Vlády se podle práva prvorozeného (bez ohledu na pohlaví) ujala koncem roku 1740, po smrti svého otce Karla VI. V té době byla velmi mladá - 23 let. Převzala poměrně zuboženou zemi. Navíc již pár dní po jejím nástupu na trůn si pruský král Fridrich II. nárokoval Slezsko, což bylo důvodem k vypuknutí válek o rakouské dědictví, během nichž se i další evropské země snažily ukořistit něco z území rakouské monarchie.

Války přinesly hospodářskou krizi a bylo nutné monarchii modernizovat. Marie Terezie provedla několik reforem, kterými sjednotila dosud rozdílné podmínky v různých částech monarchie: Trestní právo, jednotnou měnu a jednotnou soustavu měr a vah, povinnou šestiletou školní docházku a převedla dohled nad školstvím z jezuitského řádu na zemské školní komise ... Co se majetkových poměrů týče nechala vytvořit soupisy půdy, domů a obyvatel jako podklad k efektivnějšímu vybírání daní. Marie Terezie také podporovala podnikání, zakládání manufaktur a celkový rozvoj průmyslové výroby. Vydáním ohňového patentu v roce 1751 stanovila zásady požární ochrany.

Pečeť Marie Terezie
V únoru 1736 se provdala za Františka I. Štěpána Lotrinského. Měli spolu 16 dětí, z nichž však 6 zemřelo v ranném věku. Ostatní posloužili v rámci sňatkové politiky k upevnění postavení monarchie v rámci Evropy. Do širšího povědomí (a učebnic dějepisu) se dostaly především tři z nich. Syn Josef II. který vládl od roku 1765 po boku své matky a po její smrti pokračoval samostatně. Navázal na matčiny reformy a ještě více zlepšil životní podmínky poddaných. Jelikož Josef II. neměl žijící potomky, nastoupil po jeho smrti na trůn jeho bratr Leopold II.. Vládl však jen několik měsíců. Z dcer Marie Terezie je asi nejznámější Marie Antoinetta, kterou matka provdala za francouzského krále Ludvíka XVI. Oba byli popraveni po vypuknutí francouzské revoluce.

Císařská rodina
Marie Terezie vynikala svým půvabem. Byla vysoká a plavovlasá. Během válečných let poněkud ztloustla, což jí dodávalo majestátnosti. Byla ženou energickou, rozhodnou a odvážnou. Měla zdravý úsudek, politický talent a dokázala rychle odhadnout povahu lidí.


Zdroj informací a obrázků: Internet

čtvrtek 6. dubna 2017

Venuše

Na dnešní den připadá svátek všech dívek jménem Venuše. Jméno má původ v římské mytologii. Nosila jej bohyně smylsnosti, krásy a lásky. Původně byla Venuše bohyní jara a oživení přírody, ochránkyně zahrad, květin, zeleniny a vína. Pod vlivem kultu řecké bohyně Afrodity na jihu Itálie a na Sicílii došlo později ke ztotožnění s řeckou bohyní Afrodítou a její přeměně v bohyni lásky. Za jejího otce byl považován bůh nebes Caleus a podle legendy se zrodila z mořské pěny. Byla matkou Aenea, bájného zakladatele římského národa, od nějž odvozoval svůj původ Gaius Julius Caesar. Ostatně za jeho vlády se těšila Venuše velké přízni. Roku 48 př.n.l. jí nechal vystavět na fóru chrám (Templum Veneris Genetricis) jehož pozůstatky patří k pamětihodnostem dnešního Říma.

Pozůstatky chrámu Venus Genetrix v Římě

Bohyně Venuše a legendy o ní inspirovaly mnoho umělců v různých dobách. Jedním z nejslavnějších vyobrazení je bezpochyby Botticelliho "Zrození Venuše".

Sandro Botticelli: Zrození Venuše

Tuto podobu Venuše známe u nás především ze soch inspirovaných obrazem, které zdobí mnohé historické budovy, zámecké parky a v dnešních dobách i z prodejen se zahradními dekoracemi.

Venuše v zámeckém parku v Brně - Líšni

úterý 21. března 2017

Pocahontas

Portrét podle rytiny Simmona de Passe z r. 1616
přibližně 1595 - 21.3.1617

Indiánská princezna Pocahontas je dnes známá především díky animované pohádce studia Disney. Ačkoliv Pocahontas a další hrdinové této pohádky byli skutečné historické osobnosti, děj filmu nemá s historií mnoho společného. 

Pocahontas byla dcerou Powhatana, náčelníka indiánského kmene žijícího ve Virginii poblíž městečka Jamestownu. Její jméno bylo Matoaka, Pocahontas byla pouhou přezdívkou znamenající něco ve smyslu "rozpustilá holčička". Vztahy mezi indiány a bílými osadníky byly střídavě vlídné i bojovné. Představy náčelníka Powhatana a vůdce kolonistů Johna Smithe o společném soužití se samozřejmě diametrálně lišily (zjednodušeně řečeno, každý z nich se snažil získat prospěch především pro sebe a svůj lid na úkor toho druhého). Tyto neshody vyústili v roce 1607 k zajetí Johna Smithe. Smith se ve svých prvních zprávách o tomto zajetí a jeho úniku z něj nijak nerozepisuje. Teprve, když se Pocahontas stala díky své návštěvě Anglie populární, začal uvádět, že jej před smrtí zachránila právě ona. Historikové dodnes nemají jasno, zda se jedná jen o Smithův výmysl, nebo o Powhatanem zinscenovaný rituál určený k demonstraci síly i velkorysosti.

John Smith byl bezpochyby výborným politikem a vůdcem. Po jeho návratu do Anglie kolonie začala upadat. Potyčky mezi kolonisty a indiány byly čím dál častější a dokonce vedly k evakuaci Jamestownu v roce 1610. Kolonisté se vrátili až pod vedením Lorda De La Warra, který se rozhodl vypořádat s indiány jednou pro vždy silou. Nastalo období první Anglo-Powhatanské války. Během ní Powhatanova moc klesala a jeho říše se zmenšovala. V roce 1612 uzavřel velitel kolonie Samuel Argall mír s kmenem Patawomeck. Když následujícího roku náčelník Patawomecků zajal Pocahontas, na důkaz spojenectví ji předal Samuelu Agrallovi. Její zajetí bylo impulzem k zahájení mírových vyjednávání. Ta se táhla více než rok a po celou tu dobu byla Pocahontas držena v zajetí.

Během věznění se do ní zamiloval pěstitel tabáku John Rolf. Jaký vztah k němu měla samotná Pocahontas není blíže známo. Právě dojednaný mír však byl zpečetěn sňatkem Pocahontas s Johnem Rolfem. Ještě před svatbou se Pocahontas podrobila křtu a přijala nové jméno Rebecca. Po této svatbě následovalo několik mírumilovných let, nazývaných Pocahontasin mír.

Sňatek Pocahontas s Johnem Rolfem (autor neznámý, cca 19. st.)

Sňatek Pocahontas a Johna Rolfa ze dne 5.dubna 1614 je historicky vůbec prvním sňatkem mezi bělochem a indiánkou. Z tohoto manželství se narodil jediný potomek, syn Thomas Rolf (*30.1.1615). V roce 1616 se celá rodina vydala na cestu do Anglie, kde měl John Rolf představit svůj projekt na pěstování tabáku ve Virginii. Pocahontas, alias Rebecca, byla představena anglické veřejnosti jako příklad "zcivilizovaného divocha". Brzy se stala celebritou zvanou na nejrůznější společenské události.

Zřejmě nezvykle chladné a vlhké počasí zapříčinilo její onemocnění. Ačkoliv se rodina snažila o co nejrychlejší návrat do Ameriky, Pocahontas krátce po vyplutí na moře zemřela. Pohřbena byla 21.3.1617 v kostele v Gravesendu v hrabství Kenth. Přesné umístění jejího hrobu však není známo.

socha Pocahontas v Jamestownu

středa 8. března 2017

Mezinárodní den žen

Mezinárodní den žen se v naší zemi netěší takové úctě jak by měl. S největší pravděpodobností je na vinně dlouholetá nadvláda socialistického režimu v čele s komunistickou stranou. V této době se oslavy MDŽ staly doslova povinností a jak víme, co je povinné, to lidi příliš nebaví. I když oslavy a večírky byly poměrně okázalé, jen málokdo chápal jejich skutečný důvod. Dodnes se setkávám s názorem: "Proč by se mělo oslavovat, že se část populace narodila s vagínou mezi nohama?"

O tom skutečně MDŽ není.

Ještě před 100 lety bylo nemyslitelné, aby ženy rozhodovaly očemkoliv krom chodu vlastní domácnosti. Nemohly volit, nemohly zastávat vedoucí funkce, jejich vzdělávání bylo na úplně jiné úrovni zaměřené hlavně na péči o děti a domácnost. Toto se počátkem 20. století pomalu začínalo měnit. A rozhodně nebylo jednoduché tyto změny prosadit. Mezinárodní den žen má připomínat úsilí a odvahu žen, které se zasloužily o to, že dnes máme stejné možnosti a práva jako muži. Jsou to věci, které považujeme za naprosto samozřejmé a mnoho mladých lidí si neuvědomuje, že tomu tak nebylo vždy. Stejně tak si mnoho lidí neuvědomuje, že na celém světě žije obrovská spousta žen, jejichž práva jsou značně omezená.

Nejsem žádná feministka. Mám ráda drobné projevy galantnosti. Ráda přenechám těžkou práci mužům a stejnětak ráda se starám o rodinu a domácnost. A rozhodně netrvám na tom, aby mi někdo dával kytky k MDŽ. Přála bych si, aby se z Mezinárodního dne žen stal svátek, kdy si skutečně budeme připomínat, že hodnoty společnosti, tak jak je známe dnes my, vůbec nejsou samozřejmostí.

Pro dokreslení přidávám výstřižky z dobových novin, které jsem nalezla na internetu:

Zdroj: Časopis učitelek, 25, 1917–1918, č. 9 (15. 1. 1918), s. 137.

Zdroj: Časopis učitelek, 25, 1917–1918, č. 8 (5. 1. 1918), s. 114

sobota 11. února 2017

Whitney Houston


9.8.1963 - 11.2.2012

Dnes je to pět let, co nás opustila jedna z nejvýznamějších zpěvaček všech dob - Whitney Houston. Co se týče zmíněného významu, není to jen můj soukromý názor, ale dokládá to i množství nejrůznějších ocenění, která během svého krátkého života posbírala. Bylo jich celkem 415, čímž si vysloužila i zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Počtem 170 milionů nahrávek se také řadila k nejprodávanějším umělcům.

Už od ranného dětství zpívala v kostele. Později zpívala po barech. Několikrát se také objevila v časopisech jako modelka. Mezi její první úspěchy patří sborový doprovod skupině Neville Brothers a zpěvačce Chaka Khan. Samostatně debutovala v roce 1985 s albem nazvaným prostě jen Whithey Houston, které se stalo nejprodávanějším albem roku.


Její filmovou kariéru odstartovala nabídka hlavní role po boku Kevina Costnera ve filmu Osobní strážce (The Bodyguard).


V roce 1992 se provdala za zpěváka Bobby Brown. S ním měla dceru Bobbi Kristine. Společné soužití nebylo vůbec pohádkové. Manželství ji dohnalo až k alkoholu a drogám. V roce 2007 byli rozvedeni.


Své poslední album vydala v roce 2009. V témže roce také veřejně přiznala svou závislost na drogách. Následovalo neúspěšné léčení. Svou životní pouť ukončila 11.2.2012, kdy byla nalezena v hotelu Beverly Hilton utonulá ve vaně. Na její smrti měly nemalý podíl také drogy a srdeční choroba.


sobota 28. ledna 2017

Astrid Lindgrenová

14.11.1907 - 28.1.2002

Astrid Lindgrenová bezesporu patří mezi nejvýznamnější dětské spisovatelky. Přitom původně vůbec nechtěla být spisovatelkou, a to i přesto, že ji psaní bavilo snad odjakživa a už ve 13 letech jí v novinách publikovali povídku s níž vyhrála soutěž.

Dětsví prožila na rodinné farmě nedaleko Vimmerby na jihu Švédska. Z něj později čerpala inspiraci pro své příběhy.

Její nejslavnější hrdinka Pipi Dlouhá Punčocha se zrodila v roce 1941. Jméno vymyslela dcerka Karin, která maminku požádala o příběh Pipi Dlouhé Punčochy. Astrid Lindgrenová usoudila, že dívka s tak podivným jménem musí také být vyjímečná. A tak se zrodila pihovatá zrzka s neobyčejnou silou a nevšední fantazií. Trvalo to však ještě 3 roky, než Pipi dostala knižní "kabátek". Tenkrát však nakladatelství o Pipi neprojevilo zájem.

Astrid Lindgrenová však už přišla na to, že psaní ji nesmírně baví a i přes prvotní neúspěch v tom pokračovala. Její další román Britt-Mari se svěřuje získal druhou cenu v literární soutěži a byl následně vydán (1944). Do příští soutěže přihlásila přepracovanou Pipi Dlouhou Punčochu a vyhrála.


Během svého života napsala celkem 27 knih, některé z nich byly vícedílné. Její knihy byly přeloženy do více než 80 jazyků a vyšly ve více než 100 zemích světa. Bohužel většina z jejích knih u nás vyšla až po roce 1990, takže naše "starší" generace její hrdiny příliš nezná.

U nás neznámější a nejvydávanější kniha Děti z Bulerbynu (třídílná 1947, 1949 a 1952) je svým způsobem autobiografií autorčina dětství na farmě. Kromě této napsala též biografii svých rodičů Samuel August ze Sevedstorpu a Hanna z Hultu.

spisovatelčin hrob

Za své dílo posbírala mnoho cen z nichž nejvýznamnější je cena Hanse Christiana Andersena, která jí byla udělena v roce 1958. Jejím největším oceněním je však to, že děti na celém světě její knihy dodnes milují.

socha ve Stockholmu
Zdroj informací a obrázků: Internet

úterý 10. ledna 2017

Coco Chanel

19.8.1883 - 10.1.1971

Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Chanel, se nesmazatelným písmem zapsala do historie módy.  Právě jí vděčíme za to, že se dnes můžeme oblékat elegantně a zároveň pohodlně.

Narodila se v malém francouzském městečku Saumur v rodině chudého podomního obchodníka. Když jí bylo 12 let, zemřela její matka a otec všech 6 dětí opustil a zanechal v péči klášterního sirotčince v Aubazine. Podmínky v klášteře byly strohé a přísné. Dívky zde byly často trestány fyzicky i psychicky. Ona v něm však dokázala nalézt i to pozitivní. Krom toho, že se zde naučila šít, ji život v klášteře inspiroval k vytváření na tehdejší dobu neotřelých módních kreací.

Po odchodu z kláštera začala pracovat jako pomocná švadlena v malém provinčním městě. Táhla ji však kariéra zpěvačky a snažila se prosadit v této oblasti. Zpívala v nočních klubech, odtud pochází její přezdívka Coco, což ve francouštině znamená dušička nebo miláček. Sice se jí nikdy nepodařilo stát se skutečně slavnou zpěvačkou, ale v jednom z klubů se setkala se svým prvním významným milencem Etienem Balsamem, synem z průmyslnícké rodiny a chovatelem koní. Díky němu získala nějaké kontakty na ženy z vyšší společnosti a začala pro ně navrhovat klobouky.

Další její milenec, britský diplomat a majitel dolů Arthur Capela přezdívaný boy, byl její osudovou láskou. Pomohl jí otevřít její první obchod s klobouky na Rue Cambor v Paříži a později i další obchody na různých místech Francie. Od klobouků postupně rozšířila nabídku o sportovní oblečení. Artura velmi milovala. Malé černé představila krátce po jeho smrti, jako by chtěla celý svět zahalit do smutku.

Coco Chanel se nikdy neprovdala, přestože jejím životem prošla ještě řada významných mužů. Osudným se jí stal milostný vztah s německým důstojníkem Hansem Güntherem von Dinclage během Druhé světové války. Kvůli svým kontaktům s nacisty byla po válce prohlášena za zrádkyni a musela Francii opustit.

Vrátila se v roce 1954, znovu otevřela svůj butik a ještě po mnoho let udávala módní trend.

Její význam spočívá především v tom, že oprostila ženský oděv od nepohodlných doplňků majících tvarovat žensou postavu do nepřirozených siluet, stejně tak vyměnila bohatou zdobnost za elegantní jednoduchost. Její módní návrhy byly elegantní a přitom skýtaly ženám pohodlí a volnost pohybu. Kromě "malých černých" dala módě i další novinky: tříčtvrteční kabát, twinsety, tvídové kostýmky, široké kalhoty, výstřihy na zádech, prošívané kabelky a barevnost "tón v tónu".

Nedílnou součástí oděvu jsou i doplňky, které si také sama navrhovala. A samozřejmě nesmím zapomenout na snad nejslavnější parfém všech dob: Chanel no. 5. Byl uveden na trh v roce 1921 a stejně jako módní návrhy i on byl na svou dobu unikátní, protože kombinoval několik vůní, namísto do té doby jediné.