Mária Telkesová

12.12.1900 - 2.12.1995

Po celá staletí se lidé pokoušeli zachytit a využít přirozenou energii vyzařující ze slunce. Tím prvním, komu se to skutečně podařilo byla Mária Telkesová, americká vědkyně původem z Maďarska. Její práce, objevy a vynálezy jí vysloužily přezdívku "Královna Slunce".

Narodila se v Budapešti jako nejstarší z osmi dětí Aladara Telkese a Marie roz. Labanové. Navštěvovala zde základní i střední školu a studovala na univerzitě, kde v roce 1920 získala titul BA a v roce 1924 titul PhD. v oboru fyzikální chemie. Prý už jako malé děvčátko ji fascinoval pohled na nebe. Když se dívala do slunce, napadalo ji, jestli by se jeho energie nedala nějak využít.

Po ukončení studií se vypravila do Ameriky navštívit svého strýce, který byl maďarským konzulem v Clevelandu. Během svého pobytu zde dostala zajímavou nabídku: pracovat v biofyzikální laboratoři na výzkumu neutrálních oscilací v mozku. Stala se členkou týmu vědce George Crila s nímž se podílela na objevu fotoelektrického mechanismu, který dokázal zaznamenávat mozkové vlny. Na tomto výzkumu pracovala dalších 12 let.

Do podvědomí veřejnosti se dostala v roce 1934, kdy ji prestižní americké deníky zařadily do žebříčku jedenácti nejúspěšnějších a nejzajímavějších žen v USA. Jako jediná vědkyně se tak ocitla mezi slavnými filmovými hvězdami či sportovkyněmi. O tři roky později pak získala americké občanství.

V letech 1939-1953 se podílela na výzkumu solární energie na Massachusettské technické univerzitě. Věnovala se především projektům na zachycení tepla a jeho následného využití. Krom toho byla po vypuknutí 2. světové války přizvána americkou vládou ke spolupráci s Úřadem pro vědecký výzkum a vývoj. V rámci této práce se jí podařilo vynalézt malý přístroj na odsolování mořské vody pomocí solární energie. Tento destilátor dokázal vyrobit denně až litr vody a stal se součástí záchranného balíčku každého námořníka a vojenského pilota. Zachránil život mnoha torpédovaným námořníkům a sestřeleným pilotům. Tímto vynálezem se skutečně zapsala do dějin, nebyl však jediný...

Dalším jejím vynálezem byla jednoduchá solární trouba pro lidi v odlehlých oblastech, kde nebyly k dispozici jiné zdroje energie. Tato trouba byla schopná dosáhnout až 350° (zdroje bohužel neuvádějí jednotky) a byla vybavena několika bezpečnostními prvky, aby nehrozilo nebezpečí dětem. Jako vedlejší produkt tohoto výzkumu také přišla na lepší způsob sušení zemědělských plodin pracující na stejném principu.

Jedním z jejích nejznámějších vynálezů je Solární dům, na němž začala pracovat v roce 1948. Princip domu spočíval ve dvouvrstvých panelech ze skla a kovu naplněných Glauberovou solí. Působením tepla ze slunce se sůl rozpouštěla a při chladnutí poté vydávala teplo jímž se dům vytápěl. Systém fungoval dokonale a dokonce obousměrně - v parném létě sloužil k ochlazování domu. 

V souvislosti se solární energií se také zabývala výzkumem materiálů, které by vydržely extrémní podmínky. Její objevy a vynálezy v této oblasti našly využití při stavbě vesmírných lodí Apollo i zařízení zkoumajících mořské dno. 

Výzkumu se naplno věnovala až do svých 78 let. A i poté působila jako konzultantka v řadě solárních společností. 

Prožila krásný a smysluplný život. Krátce před svými 95. narozeninami poprvé od svého odjezdu navštívila Budapešť. Shodou okolností zde 2.12.1995 zemřela.

Zdroj informací a obrázků: Internet