Dnes vám chci představit ženu, kterou by měli znát všichni milovníci dobré kávy. Její jméno se totiž stalo synonymem pro kvalitní přípravu filtrované kávy. Určitě jste také slyšeli v souvislosti s kávou označení Melitta. A právě Melitta Bentzová stojí za vynáletem kávového filtru. Pojďme si tedy přiblížit její životní příběh.
O jejím dětství se ví poměrně málo. Narodila se v Drážďanech do středostavovské rodiny. Její otec Karel Liebscher vlastnil knihkupectví s malým nakladatelstvím. Do vínku dostala dlouhé jméno: Amálie Auguste Melitta Liebscherová. Již od útlého věku měla sklony hledat nová řešení běžných praktických problémů. Koncem 19. století se provdala za drobného podnikatele Hugo Bentze a jak bylo tehdy běžné, stala se ženou v domácnosti, jejímž úkolem bylo vychovávat děti a starat se o manželovo pohodlí. Možná by tak prožila celý život, kdyby nebyla velkou milovnicí kávy...
Kávu milovala, ale tehdejší příprava dobré kávy byla obtížná. K filtrování se používala kovová sítka vyplněná kouskem látky. Tyto filtry však nebyly dokonalé: propouštěly jemné částice lógru a celkově kazily chuť kávy. Jejich čištění bylo pracné a často nedokonalé - zůstávaly v nich nežádoucí pachy, které po použití přecházely do kávy, usazovaly se na dně a tak po vypití posledního doušku nápoje zůstala nepříjemná pachuť v ústech, která zkazila celý požitek.
Melitta zkusila experimetnovat s jinými materiály, zejména papíry. Při použití savého papíru ze synova školního sešitu a proděravěného kovového hrnečku se jí podařila překvapivě dobrá káva do posledního doušku. Ohlasy na její kávu mezi přáteli a známými byly známkou toho, že se jí skutečně podařilo najít nový a lepší způsob přípravy kávy. Uvědomila si potenciál svého nápadu a nechala si "vynález" papírového filtru na kávu patentovat.
S pomocí manžela založila firmu Melitta. Zpočátku firma fungovala v domácích podmínkách, bez zaměstnanců, jen s pomocí rodiny. Brzy však začala slavit úspěchy a bylo nutné se poohlédnout po větších prostorech. První světová válka však přinesla do výroby obtíže. Nedostatek materiálu pro výrobu v kombinaci s nedostatkem kávy musela řešit náhradní výrobou. Ovšem to nebyla jediná potíž. Přišla také o pomoc manžela a nejstaršího syna, kteří museli odejít na frontu. Aby podnik vůbec přežil, začal vyrábět kartonové krabice. K původní výrobě se vrátili až po válce, ale s novým elánem.
Společnost prosperovala. Ale nebylo to jen díky dobré obchodní strategii. Melitta byla známá svým sociálním cítěním se svými zaměstnanci. V tomto ohledu by se dala srovnat s naším Tomášem Baťou - i když ona podnikala v mnohem menším měřítku. Zaměstnanci společnosti měli pětidenní pracovní týden, rovněž nárok na 3 týdny placené dovolené a nějaký vánoční bonus (nejspíš prémie). Kromě toho podporovala i rodiny: matky mohly využít zkrácené úvazky a v některých obdobích společnost provozovala i vlastní školky. Podporovala otevřenou komunikaci ve firmě a naslouchala postřehům a připomínkám zaměstnanců. Lidé pro ni nebyli jen pracovní silou, ale součástí kolektivu. Věřila že:
"Spokojený zaměstnanec = dobrý produkt."
V roce 1932 manželé Bentzovi odstoupili z vedení podniku a řízení přenechali synům, které již několik let před tím učinili spoluvlastníky. I poté se však Melitta nepřestala angažovat v sociální politice. V roce 1938 založila sociální fond pro zaměstnance.
I po její smrti v roce 1950 na ni zaměstnanci vzpomínali s velkou úctou a loajalitou. Její odkaz přetrvává dodnes - společnost Melitta má pověst férového zaměstnavatele.
