pondělí 24. července 2017

Marie Stuartovna

8.12.1542 - 8.2.1587

Marie Stuartovna je nepochybně významnou ženou britské historie. Než se pustím do vyprávění o ní samotné a jejích životních osudech, ráda bych v krátkosti zmínila též zajímavou nejstarší historii královského rodu Stuartovců. 

Jak už samotné rodové jméno napovídá, vzešel rod z řad služebnictva skotských králů – anglicky stewardů. Ne, není to žádný výmysl, existují na to důkazy. Teprve když si Walter, 6. nejvyšší hofmistr Skotska, vzal za manželku Marjorii Brucovou, dceru krále Roberta I., vznikl jejich nárok na skotskou korunu. Po smrti krále Davida II., jediného a navíc bezdětného syna krále Roberta I., se v roce 1371 stal králem nejbližší mužský příbuzný, což byl právě syn skotské princezny a hofmistra (Marjorie a Waltera) Robert II. Takové tedy měla kořeny asi nejznámější skotská královna Marie Stuartovna

Narodila se 8.prosince 1542 na zámku v Linlithgowu a byla jediným legitimním potomkem svého otce skotského krále Jakuba V. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se jako královna narodila. Království totiž zdědila už šestý den po svém narození, kdy její otec zemřel. A jakožto královna neměla o nápadníky nouzi – téměř okamžitě se o ni začal zajímat anglický král Jindřich VIII., který ji chtěl provdat za svého syna Eduarda. Rodiče se však rozhodli hledat případného ženicha ve Francii, která byla odvěkým spojencem Skotského království. 

Marie Stuartovna byla korunována skotskou královnou 9.září 1547, tedy krátce před svými prvními narozeninami. O rok později, tedy 1548 byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a vydala se na cestu do Francie, kde poté byla vychována spolu s dětmi francouzského krále Jindřicha II. Vzdělávána byla hlavně v jazycích (latinsky, italsky, španělsky a zřejmě i řecky), dále kreslení, zpěvu, hře na loutnu a tanci. Ve Francii strávila celé své dětství a část dospělosti. Milovala ji až do konce svého života, našla zde svůj druhý domov. 
Marie vyrostla nejen do krásy, ale i moudrosti. 19.dubna 1558, ve svých 15 letech, byla oficiálně zasnoubena s o rok mladším Františkem. Krátce nato (24.dubna) se v chrámu Notre Dame konala svatba. Po smrti krále Jindřicha II. byl František se svou ženou Marií korunován na krále Francie. Ve skutečnosti však za nitky tahali Mariini strýcové z rodu de Guise. Když o dva roky později 5.prosince 1560) František II. zemřel, ztratila nárok na titul královna Francie a musela se rozhodnout, zda zůstane ve Francii jako „královna vdova“ nebo se vrátí do rodného Skotska. Vybrala si Skotsko a v říjnu 1561 opustila svou milovanou Francii. Nikdy se už nevrátila. 

Její návrat komplikovala královna Alžběta, která odmítala vydat Marii průvodní list, dokud nepodepíše dohodu, kterou by se vzdala nároku na anglický trůn, dokud bude Alžběta a její případní potomci žít. Marie nebyla hloupá a na oplátku požadovala dohodu pro své potomky, kterou by jí a jejím potomkům Alžběta uznala nárok na anglický trůn v případě, že by zemřela bezdětná. Nakonec se Marie vydala do Skotska i bez průvodního listu a díky Alžbětině nerozhodnosti šťastně doplula.
Návrat dmů musel pro Marii být svým způsobem šok. Francie byla moderní renesanční země, kdežto ve Skotsku stále ještě panoval temný středověk. Přesto ji skotové příjemně překvapili, když jí první noc v Edinburgu za doprovodu hudby zpívali žalmy, byť poněkud falešně.

Neshody s anglickou královnou Alžbětou pokračovaly. Alžběta poslala do Skotska své stanovisko k výběru kandidátů na Mariina nového manžela. Marie nabídla smír tím, že požádala Alžbětu, aby sama navrhla vhodného muže pro Marii. K překvapení všech Alžběta doporučila Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru, který byl považován za jejího milence a pravděpodobného manžela. Tohoto nápadníka však Marie z mnoha důvodů odmítla. Především proto, že nepocházel z královské krve. Další překážkou byla záhadná smrt Robertovy ženy – spekulovalo se o tom, že ji Robert sám zavražil. A do třetice, Marie nestála o sňatek s milencem anglické královny. 

Druhým manželem se 29.července 1565 stal Henry Stuart, lord Darnley, její první skutečná láska. Velmi brzy však královna svého rozhodnutí litovala. Po sňatku začal být lord Darnley arogantní a panovačný. Také velmi žárlil na královnina tajemníka Rizzia, o němž se domníval, že je milencem královny. Jeho žárlivost ho dohnala až k tomu, že nechal Rizzia zavraždit: Umožnil svým spiklencům vstup na královninu soukromou večeři s přáteli. Zatímco Darnley držel královnu, aby nemohla zasáhnout, jeho kumpáni vyvlekli Rizzia do vedlejší místnosti, kde jej ubodali k smrti. Královna se pak stala jejich zajatkyní na svém vlastním hradě. Z velké lásky Marie k lordu Darnleyi zbylo jen dítě, které nosila pod srdcem. 

Marie velmi rychle pochopila, že jediný, kdo by jí v této situaci mohl pomoci, je právě její proradný manžel, aneb „Kdo zradil jednou, může zradit znovu:“ Nasadila tedy všechny své „ženské“ zbraně a skutečně se jí podařilo přimět lorda Darnleye ke „společnému“ útěku. Za pomoci svých věrných uprchla Marie na hrad Dunbar. Zde potom 19.června 1566 porodila následníka trůnu Jakuba. Stále více se však spekulovalo o možném rozvodu Marie a Darnleyho. Královna ovšem rozvod odmítla nejen jako pravověrná katolička. Rozvodem by se totiž z jejího syna stal tzv. Levoboček, byť s královskou krví v žilách. 

Problém s nepohodlným manželem se však brzy vyřešil. Výbuch domu v Kirk o´Fieldu, kde se Darnley zotavoval z nemoci, během noci z 9. na 10. února roku 1567 ukončil jeho životní dráhu.
Z výbuchu byl obviněn James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se krátce po smrti manžela provdala. Tato svatba vzbudila nelibost protestantských lordů, kteří Marii zajali a uvěznili na zámku Lochleven. Přibližně ve stejné době se v Bothwellově domě našly „Kazetové listy“ - dopisy, které údajně psala sama královna Marie. Tyto dopisy posloužily jako záminka „zbavit se královny“. Marie neměla moc na vybranou: buď bude obžalována z cizoložství a vraždy svého manžela Darnleye, nebo se vzdá trůnu ve prospěch svého nedospělého syna a jako jeho regenta určí svého bratra Jakuba Moray. 25.července 1567 Marie dokumenty podepsala. I přesto nadále zůstávala vězněm svého nevlastního bratra na Lochvelenu. Na podzim, i přes veškeré sliby, byly Kazetové listy zveřejněny za účelem pošpinit královnu natolik, aby se už nemohla vrátit na trůn. 

Podle všeho byla Marie velmi silná žena a stále se nevzdávala. První pokus o útěk se jí sice nezdařil, ale ten druhý už byl úspěšný. Do týdne od svého útěku Marie sestavila armádu a 13.května 1568 se u Langsidu střetla s vojskem svého bratra Moraye. Byla však poražena a zachránila se útěkem. Teď už neměla moc na výběr. Vydala se do Anglie za svou sestrou Alžbětou. Ta si rychle spočítala, že bude lepší mít konkurentku tzv. na očích, tedy v Anglii. Podle některých byla Alžběta pouhým levobočkem Jindřicha VIII a tudíž Marie měla právo na anglickou korunu. 

Alžběta nemohla Marii v Anglii zadržovat bezdůvodně. Pod záminkou očištění jejího jména ji však přesvědčila aby souhlasila s prošetřením okolností kolem smrti lorda Darnleyho. K překvapení Alžběty, předvolaní svědkové z řad skotské šlechty nevnesly do případu žádné světlo. Je to pochopitelné, protože každý z nich se na té vraždě nějak podílel. Verdikt soudu nakonec zněl, že „Neshledali dostatečně důkazů k obvinění.“ přičemž slovo dostatečně v jejich výroku hraje významnou roli. Znamená totiž, že nějaké důkazy přecejen jsou. Od té doby byla Marie v Anglii vězněna. Nebylo to vězení v pravém slova smyslu: Marie měla vlastní dvůr, který financovala Alžběta. Její strážci měli oficiálně titul ochránců. 

Alžbětini protestanští rádci měli obavy, že v případě smrti královny, by Marie Stuartovna – přísná katolička uplatnila svůj nárok na anglickou korunu. Pomocí nejrůznějších intrik se jim podařilo Marii obvinit s přípravy spiknutí a příprav vraždy královny Alžběty. Došlo k procesu, při němž byla Marie uznána vinnou a odsouzena k trestu smrti. Zbývalo jediné: Alžběta musela rozsudek podepsat. Stála před nelehkým rozhodnutím. Dosud nikdy nebyl popraven žádný „pomazaný“ panovník. Nakonec však podepsala a tím zbořila mýtus o právní nedotknutelnosti „pomazaných“. 

Stejně jako její život, i poprava Marie Stuartovny byla dramatická. Teprve po katově třetí ráně se její hlava oddělila od těla. Když poté chtěl hlavu zvednout a ukázat přihlížejícím, jak bylo tehdy zvykem, zůstala mu v ruce jen paruka a Mariina hlava s krátkými šedivými vlasy spadla na zem. Ve stejné chvíli vyběhl z pod Mariiny sukně její oblíbený psík, přiběhl k hlavě své paní a odmítal se od ní hnout. 


Poprava Marie Stuartovny významným způsobem ovlivnila i následující chod evropských dějin. Byla sice prvním popraveným panovníkem, ale jak víme z hodin dějepisu, následovali ji další: Karel I., Ludvík XVI. a Marie Antoinetta...