Catherine Raffelinová

(? - 1623)

Znáte pohádku Kráska a zvíře? Asi zbytečná otázka... Někteří z vás možná i vědí, že původní verzi pohádky napsala a vydala francouzská spisovatelka Jeane Marie Le Prince de Beaumont (o té si řekneme někdy příště), která se nechala inspirovat skutečným příběhem dívky a "divého" muže. Tou dívkou byla Catherine Raffelinová.

Mnoho toho o ní nevíme. Žila na dvoře francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Nebyla šlechtična, patřila ke služebnictvu. Jakou konkrétní službu vykonávala však nevíme. Podle některých verzí byla jen dcerou sluhy, což sice může být pravda, ale neúplná. Děti služebnictva od útlého věku musely pomáhat a později měly své vlastní povinnosti. Dospívající či dospělá dívka se nemohla jen tak bezprizorně poflakovat po zámku a nechat se živit rodiči. Jiné zahraniční zdroje uvádějí, že byla dvorní dámou královny Kateřiny Medicejské.

Kolem roku 1550 se na dvoře objevuje asi desetiletý chlapec jménem Pedro Gonzales a původem z ostrova Tenerife. Pedro trpí vzácnou vrozenou nemocí - hypertrichózou, která způsobuje nadměrný růst ochlupení po celém těle. Vypadá, jako by byl pokryt srstí a díky tomu dostal přezdívku "divý" muž. Král si jej oblíbil a poskytl mu velmi dobré vzdělání, mimo jiné i znalost latiny, která v té době byla vyhrazena pouze kněžím a aristokracii. Podobnou výsadou byla také pozice someliéra s platem 240 ..., též do té doby vyhrazená šlechticům. Kromě toho také obdržel právo užívat titulu Don, kterým bývají oslovováni španělští šlechtici. Jemu samotnému však šlechtický titul zřejmě udělen nebyl, nebo se o tom žádné prameny nezmiňují.

Podle jedné verze skutečného příběhu se Catherine a Pedro setkali a navzdory jeho vzhledu se do sebe zamilovali. Podle jiné verze Catherine jako manželku pro Pedra vybrala sama královna Kateřina Medicejská a dívka neměla do poslední chvíle tušení, koho si vlastně má brát. Nezdá se vám to trošku přitažené za vlasy? Mě tedy ano. Možná si to tak královna přála, ale pochybuju, že by se to k dívce nedoneslo. Kolem roku 1572 se tedy stala ženou muže, který sice byl dobrou partií, u dvora byl vážený, nadprůměrně vzdělaný a navíc údajně i milý a dobrosrdečný, ale na druhou stranu nebyl považován za rovnocenného člověka. Jaký byl jejich vztah? Skutečně ho milovala, nebo se jen podvolila osudu, který jí připravili jiní? Přání panovníka bylo rozkazem, kterému se nedalo odporovat. Odborníci v tom mají jasno: Podle toho, jak láskyplně opírá svou ruku o jeho rameno na jednom z obrazů soudí, že ho skutečně milovala. Ovšem bez zásahu královny by takový sňatek nejspíš vůbec nebyl možný.

Měli spolu 6 dětí, tři chlapce a tři dívky. Jen dvě z nich nemoc nezdělidy. Madeleine, Antoinette, Horatio a Jindřich se stejně jako jejich otec staly celebritami. Všichni byli velmi často zkoumáni lékaři a dalšími vědci - tyto práce jsou převážně ukryté ve Vatikánských archivech a tudíž veřejnosti nepřístupné. Rodina byla také často portrétována, vždy v honosných šatech, které tak kontrastovaly s jejich "zvířecím" vzhledem. Několik obrazů se zachovalo až do současnosti. Rodina si však příliš štěstí neužila. Jakmile děti trošku povyrostly, byly poslány na nejrůznější evropské dvory.

Po smrti Kateřiny Medicejské (+1589) rodina přesídlila do Itálie, kde se jich ujal Alexandr Farnes, vévoda z Parmy a dal jim do správy své panství. Poslední zpráva o Pedru Gonzálesovi pochází z roku 1617, kdy byl přítomen křtu svého vnuka. Ostatně vnuků měli Gonzálesovi několik a někteří z nich také zdědily hypertrichózu.

Má se za to, že zemřel o rok později, v roce 1618. Jak už jsem výše zmínila, církev jej nikdy neuznala za plnohodnotného člověka a tudíž mu neposkytla "poslední službu" ani jej neuvedla v matrice zemřelých. Ze stejného důvodu není známo ani místo jeho hrobu. S největší pravděpodobností byl totiž pohřben mimo posvátnou půdu hřbitova.

Catherine zemřela v roce 1623. Na rozdíl od svého manžela nebyla pro tehdejší svět zajímavá, a tak o ní máme jen miminum informací. Přesto to musela být výjimečná žena. Vždyť provdat se za něhoho, koho společnost považovala za zvíře, to chtělo hodně odvahy.

A o životě jejich potomků toho víme ještě méně. Dcera Antoinetta žila pod ochranou Dony Isabelly Pallaviciny, markýzy ze Soragna. Syn Horatio žil v Římě. O těch ostatních nevíme nic.

Zdroj informací a obrázků: internet