Královna Viktorie

(24.5.1819 - 22.1.1901)

Dnes si připomínáme 200. výročí narození významné britské královny Viktorie. Právě po této královně se velká část 19. století (doba její vlády) v Británii nazývá Viktoriánská éra. 

V době, kdy se Viktorie narodila nikdo ani nepomyslel na to, že by se jednou mohla stát královnou. Její otec princ Eduard August byl až čtvrtým synem stávajícího krále Jiřího III. O svého otce přišla velmi záhy po svém narození a její výchova tedy byla pouze na bedrech její německé matky. Žily spolu v ústraní a tak se stalo že jejím "rodným" jazykem byla němčina. Do tří let mluvila pouze německy, teprve poté se začala učit i anglicky a francouzsky. Zřejmě měla na jazyky talent, protože si je brzy osvojila, angličtinu zvládla dokonce bez akcentu příznačného pro většinu nerodilých mluvčích. Na své dětství však nevzpomínala s láskou. Její matka byla panovačná a vychovávala ji přísně. Prakticky své dětství trávila v izolaci, nesměla se stýkat s jinými dětmi. 

Po smrti krále Jiřího se nejprve ujali vlády jeho synové - dědicové koruny. Nejprve Jiří IV. a po jeho smrti jeho bratr Vilém II. Oba však zemřeli bez legitimních potomků, tak dědické právo na korunu připadlo Viktorii. Korunována byla jako devatenáctiletá 28.6.1838. Bezprostředně po své korunovaci vypudila svou panovačnou matku i houf guvernantek. Dala tím jasně najevo, že si přeje vládnout sama. Jejím rádcem a ochráncem v této nelehké úloze byl ministerský předseda lord Melbourne, který ji zasvětil do pravidel konstituční monarchie a naučil jí, jak neformálně ovlivňovat zásadní politická rozhodnutí. Na druhé straně též královnu ovlivnil svými konzervativními názory.

Když v roce 1839 navštívil královskou rodinu její bratranec Albert, velmi si ho oblíbila. Ani on nezůstal vůči jejím citům chladný a tak se hned následujícího roku vzali. Jejich manželství bylo šťastné a neuvěřitelně harmonické. Albert se stal její oporou i rádcem. Manželům se postupně narodilo devět dětí, kteří se později oženili a provdaly do významných rodů v celé Evropě. Královna Viktorie si tak vysloužila přívlastek "Babička Evropy". Krom vlastních dětí královna adoptovala malé černošské děvčátko, které jí bylo posláno "darem" z kolonie v Nigérii. Královna si bystrou dívenku oblíbila a vychovávala ji společně se svými dětmi. Po náhlé smrti manžela Alberta na tyfus v roce 1861 se královna oblékla do černého a tuto barvu již nikdy nezměnila. Po zbytek života držela za svou jedinou lásku smutek a zemřela s jeho jménem na rtech. 

Adoptivní dcera Sarah

Její vláda se nesla v duchu rozmachu Britské monarchie, která se v té době stala hlavní politickou silou světa. Britské impérium ke konci 19. století ovládalo téměř čtvrtinu světa. I díky průmyslové revoluci ekonomika země prosperuje. Jejím významným přínosem pro britskou politiku byla ústavní reforma a s ní související převod přímé politické moci z monarchy na širší voličstvo. Zabývala se též ženskou otázkou, zajímala se o jejich sociální postavení a usilovala o zlepšení vzdělání žen a péče o jejich zdraví. Její konzervatismus se však projevil v oblasti volebního práva - nesouhlasila s rozšířením volebního práva i na ženy.

Královna Viktorie vládla britskému impériu po dobu 63 let, zatím nejdelší dobu v historii Británie (i když současná královna Alžběta už jí tzv. šlape na paty). Zemřela 22.ledna v Osborne House na ostrově Wight. Pohřbená je ve Frogmore Mauzoleu vedle své životní lásky - manžela prince Alberta.

Frogmore Mauzoleum

Socha královny Viktorie v Londýně