Hannah Sneellová

23.dubna 1723 - 8.února 1792

I když dnes již nic nebrání ženám vstoupit do armády, přesto tato oblast stále zůstává spíše doménou mužů. Ovšem před třemi sty lety byla služba v armádě pro ženu absolutně nemyslitelná. K armádě se mohla dostat jedině jako markytánka nebo ošetřovatelka. Přesto se jedna žena našla a při výkonu vojenské služby prokázala neobvyklou houževnatost. Byla jí Hannah Sneellová.

Narodila se ve Worcesteru v Anglii jako nejmladší z devíti dětí punčocháře Samuela Snella. Díky dědictví po dědečkovi žila rodina celkem pohodlný život a dětem se dostalo i nějakého skromného vzdělání. Hannah se naučila alespoň číst, psát sice ne, ale i to je na tehdejší poměry výjimečné, zvláště pro dívku prostého původu. Již v dětství ji vojenství učarovalo: často si hrála na vojáky a nutila své kamarády pochodovat. Údajně dokonce dostala přezdívku Amazonka.

pamětní deska ve Worcestru

V roce 1740 osiřela. Spolu se svou starší sestrou se přestěhovala do Londýna. Tam se zamilovala do holandského námořníka Jamese Summese, za kterého se 18.4.1744 v kostele Fleet provdala. Jak se však ukázalo, James nebyl zrovna typ chlapa vhodného pro manželství. Rád se obklopoval jinými ženami, a peníze rozhazoval plnými hrstmi. Jejich majetek se tenčil a když rodinu ožebračil a zadlužil, neváhal opustit ženu i nenarozené dítě a zmizel kdesi v armádě. V roce 1745 porodila dceru, která po několika měsících zemřela. Teď už Hannah doma nic nedrželo a tak se vydala hledat manžela. O důvodech se jen spekuluje: bylo to z lásky? Z nenávisti? Nebo snad jen záminka pro dobrodružství... To věděla jen sama Hannah. Aby svůj plán mohla uskutečnit převlékla se za muže, přijala jméno svého švagra Jamese Graye a koncem roku 1745 vstoupila do armády.

Svou vojenskou kariéru započala v Coventry, v 6. pěším pluku generála Johna Guise, kde získala vojenský výcvik. Skotské povstání bylo v plném proudu a bylo třeba situaci řešit. Hannah tedy ve svém převleku pochodovala s ostatními do Carlisle. Během tažení se dostala do sporu s velitelem, když mu odmítla pomoci násilím se zmocnit nějaké místní ženy. Místo toho ženu varovala a tím vlastně zachránila. Tehdejší poměry v armádě byly přísné a velitelé prakticky neomezení vládci nad životem i smrtí svých vojáků. Trest v podobě pěti set ran bičem sice nebyl oprávněný, ale neexistoval způsob, jak se takové zvůli bránit. Je až s podivem, že ani během exekuce nevyšlo najevo, že se ve skutečnosti jedná o ženu. Údajně měla poměrně malá prsa a způsob jejího připoutání k bráně hradu skryl vše, co nemělo být odhaleno. Trest vydržela aniž by se prozradila a hlavně přežila. Rány si ošetřila sama, aby i dál utajila svou totožnost. Ale tato zkušenost ji přiměla z armády dezertovat. 

Přesto se však vojenského života nechtěla vzdát a zkusila to znovu. v roce 1747 se nalodila na loď královského námořnictva Swallow, která pod velením kapitána Roisera plula do Lisabonu. Tam se konečně dozvěděla, co se stalo s jejím manželem - byl popraven v Janově. Dosáhla cíle své cesty, mohla by se vrátit domů. Místo toho však ještě odplula do Indie, kde se účastnila několika bitev a byla 12x zraněna. Většinu ran si dokázala ošetřit sama, opět z důvodu, aby nebyla prozrazena její totožnost. Pouze s ránou ve slabinách si poradit nedokázala a potřebovala pomoc. O tu požádala nějakou místní ženu. V Indii strávila 3 roky. Až v roce 1750 se její jednotka vrátila zpět do Londýna. Teprve nyní prozradila svou totožnost a požádala o penzi. Ta jí byla přiznána.

vydání z roku 2021

Po svém návratu se stala velmi populární. Svůj příběh sepsala a vydala pod názvem "The Female Soldier". Kniha je v zahraničí dodnes vydávána, ale v češtině bohužel zatím nevyšla. Kromě toho také vystupovala v divadlech. Její představení sestávalo z vojenských cvičení v uniformě a zpěvu vojenských písní. V roce 1751 dokonce vyrazila na turné. Ale každá sláva je pomíjivá. Když už se diváci jejích vystoupení nabažili a přestali mít zájem, musela se poohlédnout po jiném živobytí.

Na nějaký čas se usadila ve Wappingu a otevřela si tu hostinec s názvem "The Female Warior" a vedla celkem poklidný život. V roce 1759 se v Newbury provdala za tesaře Samuela Eylese. Narodili se jim dva synové: George Spence a Thomas. Po smrti manžela se v roce 1772 provdala potřetí za Richarda Habgooda z Welfordu. Její syn George se v dospělosti stal právníkem a žil v Londýně, a tak se v roce 1785 přestěhovala do Stoke Newington, aby mu byla blíž.

Na sklonku života se u ní začaly projevovat známky šílenství. Když se v roce 1791 její stav prudce zhoršil, a tak byla umístěna do Londýnského ústavu pro choromyslné Belhelm. Ač zvenčí vypadala nemocnice jako zámek, uvnitř by se asi nikdo ocitnout nechtěl. Léčba duševních nemocí a poruch byla drastická. Spíš než o skutečnou léčbu, šlo o kruté mučení nebohých pacientů. 8.4.1792, ani ne půl roku od přijetí do ústavu zde Hannah umírá. 

Zdroj informací a obrázků: internet