Nadcházející výročí

Bohužel, kalendář se mi zatím nedaří udělat interaktivní,
takže pro vyhledání medailonků těchto žen využijte abecední rejstřík pod záhlavím.

úterý 12. května 2020

Florence Nightingalová

12.5.1820 - 13.8.1910

Jméno, které předpokládám zná každá zdravotní sestřička. Jak je to s ostatními netuším. Pravdou však je, že já jej donedávna také neznala. Žena, která položila základy moderního ošetřovatelství.

Pocházela ze zámožné anglické rodiny. Rod Nightingale patřil k elitním společenským kruhům a stýkali se s mnoha lidmi ve významných postaveních. Její matka Frances Nightingalová patřila ke klanu obchodníků. Její otec William Edvard původním jménem Shore zdědil rozsáhlý majetek po svém strýci a spolu s tím přijal i jeho jméno Nightingale. Novomanželé Nightingalovi byli skutečně velmi zámožní a mohli si tudíž dovolit opravdu dlouhou cestu po dnešní Itálii, během níž se narodily obě jejich dcery, které pojmenovali právě po místech jejich narození - prvorozená Parthenope (původní řecký název pro Neapol) a mladší Florence (Florencie).

Po návratu z Itálie rodina pobývala na svých sídlech: v létě v Lea Hurst v Derbyshire a na zimu se stěhovali do Embley v Hampshiru. Oběma dívkám se dostalo klasického vzdělání: Matematika, dějepis, filosofie a jazyky. Kromě rodné angličtiny se učili francouzsky, italsky, německy, řecky a latinsky. Od obou se očekávalo, že se brzy a dobře provdají. Florence učení bavilo, ovšem s rolí budoucí manželky a matky se odmítala smířit. Již od dětství měla v sobě silné sociální cítění a touhu pomáhat druhým.
Florence v náručí matky a Parthenope

V roce 1838 vzal otec opět rodinu na cesty po Evropě. V Paříži se tak Florence setkala se s poněkud výstřední Mary Clarkovou. Mary se vyhýbala společnosti žen, kterými víceméně pohrdala, zvláště pak těmi z vyšších vrstev. Dávala raději přednost mužům intelektuálům. Přesto se s Florence staly blízkými přítelkyněmi. Právě od ní se Florence naučila, že ženy se mohou vyrovnat mužům. Možná právě to stálo za jejím vzepřením se tradicím.

Když Florence rodičům oznámila své plány stát se zdravotní sestrou, nesetkala se s pochopením. Je to pochopitelné. V té době ženy z lepších kruhů nepracovaly a jejich jediným úkolem bylo se dobře vdát a rodit děti. Navíc povolání ošetřovatelky - zdravotní sestry bylo považováno za podřadné. Florence si však dál šla za svým. Věřila, že je povolána od Boha - a svým způsobem vlastně měla pravdu. Kde by bez ní ten obor dnes byl? I přes zákazy rodičů dál studovala. Odmítla svého dlouholetého nápadníka s tím, že by jí sňatek odvedl od jejího cíle. Trvalo více než deset let, než se její rodiče smířili s jejími plány.

Nechali ji odjet do Německa, kde studovala v nemocnici pastora Theodora Fliednera. Během té doby navštěvovala nemocné v jejich domovech v okolí Dörfernu.  Tyto zkušenosti považovala za zlomovou ve svém životě. Odtud odešla do Paříže kde pracovala po boku milosrdných sester. V roce 1853 se vrátila do Anglie. V té době už byla mezi ošetřovatelkami známou osobností. Nastoupila na pozici superintendantky a manažerky v Institutu péče o nemocné dámy. Zde však pracovala pouze rok.


Po vypuknutí Krymské války v září 1853 začala být potřeba ošetřovatelek právě zde. Válka přinesla tisíce raněných vojáků, na které nebyly místní lazarety připravené. Když se informace o podmínkách a péči v tureckých nemocnicích dostaly až do Londýna, sám britský ministr války požádal Florence, aby zorganizovala ošetřovatelskou pomoc. Florence během pár dní shromáždila 38 sester a odplula s nimi do Konstantinopole. Ačkoliv už slyšely mnoho zvěstí o příšerných podmínkách v nemocnici, nic je nemohlo připravit na skutečnou realitu. Nemocnice připomínala spíše žumpu: nemocní a zranění leželi jen tak na nosítkách ve vlastních výkalech, kolem se proháněly krysy a potkani, všude byl přítomný nejrůznější hmyz. Vojáci častěji, než na svá zranění, umírali na infekční nemoci.

z muzea Florence Nightingalové v Londýně
Slabší povahy by to nejspíš porazilo, otočili by se na patě a vrátili se domů. Ne tak Florence. Opatřila hromádku rejžáků a s velkou pomocí lehce zraněných celou nemocnici uklidila a vydrhla od podlahy až po stropy. Zavedla i další hygienická pravidla (např. dnes zcela běžné mytí rukou). Brzy se ukázalo, že to mělo smysl. Do půl roku od jejího příjezdu klesla úmrtnost v nemocnici ze 42% na pouhá 2%. Během té doby pracovala neúnavně od rána až do noci. Ještě před spaním procházela nemocnicí s lampou v ruce a kontrolovala pacienty. Odtud pramení její přezdívka "Dáma s lampou".

Dáma s lampou od neznámého umělce

Po skončení Krymské války se vrátila domů do Anglie, ale dál pokračovala ve své práci. Zaměřila se především na zlepšování podmínek v nemocnicích a výcvik nových sester. Své peníze použila na založení školicího střediska pro sestry při nemocnici Sv. Tomáše. Zálibu v matematice uplatnila při sestavování různých statistických výkazů a grafů (vynalezla tzv. koláčový graf), které předložila královně Viktorii a princi Albertovi. Tyto pak vedly k systematičtější evidenci obyvatelstva i jeho zdraví a staly se základem pro další statistické výzkumy v oblasti zdravotnictví.

Během svého života napsala cca 200 publikací, článků a knih věnujících se ošetřovatelství a zlepšení zdraví. Nejvýznamnější z nich je asi "Poznámky k ošetřovatelství", která se stala základní učebnicí na školách pro ošetřovatelky. Svými články o Osmanských lázních se podílela na rozvoji lékařské turistiky. Za svou práci obdržela od královny Viktorie Řád červeného kříže.


Dožila se 90 let. Zemřela pokojně ve spánku 13. srpna 1910 ve svém bytě. Je pohřbená na hřbitově u kostela sv. Markéty v East Wellow, nedaleko Embley. Její odkaz však žije dál. Položila základy moderního ošetřovatelství. Na její počest zřídil Mezinárodní červený kříž v roce 1912 Medaili Florence Nightingalové, která je udělována nejlepším ošetřovatelkám nebo zdravotním sestrám světa. Den jejího narození (12. květen) byl ustanoven jako Mezinárodní den zdravotních sester. Sestry po celém světě zakončují svá studia tzv. Slibem Florence Nightingelové, jímž se zavazují dodržovat zásady ošetřovatelské práce.

hrob Florence Nihgtingalové

Žádné komentáře:

Okomentovat