Nadcházející výročí

sobota 21. ledna 2023

Dina Gottliebová Babbit

21.1.1923 - 29.7.2009

V nacistických koncentračních táborech přišlo o život mnoho lidí: obyčejných i talentovaných. Jen několika málo z nich jejich talent pomohl tyto hrůzy přežít, někdy dokonce i v nepatrně lepších podmínkách, než měli ostatní. Jednou z nich byla i Dina Gottliebová. Ale pojďme od začátku.


Narodila se 21.1.1923 v Brně do rodiny Richarda Gottlieba a jeho ženy Jany rozené Schallové. Do vínku dostala jméno Annemarie Dina. Ve svém osobním i profesním životě užívala své druhé jméno Dina. O jejím dětství toho mnoho nevíme, pouze to, že navštěvovala obecnou školu na Lidické a poté měšťanku na Merhautově ulici v Brně. Pravděpodobně byla jedináček, o nějakých sourozencích totiž není nikde ani zmínka. Měla výtvarné nadání a tak pokračovala ve studiu umění na Škole uměleckých řemesel v Brně, z níž však byla po obsazení země nacisty vyloučena pro svůj židovský původ. Přesto ještě nějaký čas do školy docházela jako host bez klasifikace. 28.1.1943, tedy jen pár dní po svých 19. narozeninách byla společně s matkou deportována do koncentračního tábora v Terezíně. Když v 1943 měla být její matka deportována do Osvětimi, přihlásila se dobrovolně do transportu, protože nechtěla matku opustit.



Svým způsobem měly štěstí, protože skončily v "terezínském rodinném táboře", kde byly podmínky o poznání lepší než ve zbytku tábora: rodiny mohly zůstat pohromadě, ženám se tu neholily hlavy a i jídlo bylo o něco lepší. Přesto i zde byla úmrtnost velmi vysoká, takže to štěstí nebylo zase až takové, jak bychom si dnes představovali. Ale na tehdejší dobu a místo to byla skutečná výhra, která spolu s dalšími skutečnostmi pomohla Dině přežít. Neoficiální hlavou této části tábora byl mladý žid Freddy Hirsch, který se všemožně snažil pobyt jakýmkoliv způsobem zpříjemnit alespoň dětem. A tak Dinu pověřil, aby vyzdobila stěny jednoho z baráků. Obraz trpaslíků z pohádky o Sněhurce tak zkrášlil toto bezútěšné místo a Dinu v táboře proslavil natolik, že za ní začali docházet dozorci a nechali si podle fotografií malovat různé krajiny, rodinné příslušníky i vlastní portréty. Odměnou jí byly jen větší příděly jídla.

Když mělo dojít na likvidaci terezínské části tábora, byla Dina spolu s několika dalšími vyškrtnuta ze seznamů samotným doktorem Mengelem. Ne však kvůli pokusům, ale pro svůj talent. Mengele totiž nebyl spokojený s fotografickou dokumentací svých pokusů, protože nezachycovaly správně barvu pleti. Dina tedy byla pověřena, aby malovala portréty romských vězňů. Její malby měly posloužit coby ilustrace pro jeho pseudovědeckou monografii o Romech. Musel si její práce skutečně velmi cenit, protože na její žádost vyškrtl ze seznamu vězňů, určených ke zplynování, také její matku. Vzniklo tak jedenáct unikátních portrétů, než byl celý cikánský tábor zplynován. Sedm z nich se zachovalo a jsou vystaveny v Osvětimském muzeu.



Po osvobození se Dina uchýlila do Paříže, kde se věnovala animaci. V branži se seznámila s  animátorem, Artem Babbitt, za kterého se v roce 1949 provdala. Po svatbě se za ním přestěhovala do Kalifornie, kde dál pracovala jako výtvarnice a animátorka. Spolupracovala i se studiem Warner Brothers a její "dílo" dnes zná celý svět. Je totiž autorkou obrázků ptáčka Tweetyho a Willyho Kojota.



Narodily se jim dvě dcery, než bylo manželství v roce 1963 rozvedeno. Dina však i nadále zůstala v Kalifornii v Santa Cruz.

V roce 1973 obdržela dopis z muzea Osvětim-Březinka, který ji velmi překvapil.
"Po náročném pátrání se podařilo určit Vaše autorství a získat tuto adresu, ačkoliv netušíme, zda je ještě aktuální. Pokud se k Vám dopis dostane, prosíme o zaslání krátké biografie s co nejpřesnějšími údaji o tom, za jakých okolností a podmínek vznikaly portréty romských vězňů."

Dina byla nadšená z toho, že obrazy přežily a těšila se, až je zase uvidí. Doufala, že si je bude moci odvést domů. Naplánovala cestu a vyžádala si pozvání (bez toho by nedostala vízum). Přišlo však i zklamání, protože muzeum obrazy odmítlo vydat. Dina se pak s muzeem několik let soudila, hledala cestu ke kompromisu, aby si mohla vzít alespoň některé. Její nárok podpořil i kongres a postavila se za ni spousta nejrůznějších umělců. Soudy však prohrála s odůvodněním, že ačkoliv je autorkou, vlastníkem obrazů byl dr. Mengele, na jehož přání (spíš rozkaz) vznikaly.



Na sklonku života jí byla diagnostikována agresivní forma rakoviny břicha a 23.7.2008 byla operována. Bohužel boj se zákeřnou nemocí prohrála o rok později, 29.7.2009 ve Feltonu nedaleko Santa Cruz. Bylo jí 86 let.

Zdroj informací a obrázků:
Internet

Žádné komentáře:

Okomentovat