8.12.1542 - 8.2.1587
Marie Stuartovna je nepochybně významnou ženou britské historie. Než se pustím do vyprávění o ní samotné a jejích životních osudech, ráda bych v krátkosti zmínila též zajímavou nejstarší historii královského rodu Stuartovců.
Marie Stuartovna je nepochybně významnou ženou britské historie. Než se pustím do vyprávění o ní samotné a jejích životních osudech, ráda bych v krátkosti zmínila též zajímavou nejstarší historii královského rodu Stuartovců.
Jak už samotné rodové jméno napovídá,
vzešel rod z řad služebnictva skotských králů – anglicky stewardů. Ne,
není to žádný výmysl, existují na to důkazy. Teprve když si Walter, 6.
nejvyšší hofmistr Skotska, vzal za manželku Marjorii Brucovou, dceru
krále Roberta I., vznikl jejich nárok na skotskou korunu. Po smrti krále
Davida II., jediného a navíc bezdětného syna krále Roberta I., se v
roce 1371 stal králem nejbližší mužský příbuzný, což byl právě syn
skotské princezny a hofmistra (Marjorie a Waltera) Robert II. Takové
tedy měla kořeny asi nejznámější skotská královna Marie Stuartovna
Narodila
se 8.prosince 1542 na zámku v Linlithgowu a byla jediným legitimním
potomkem svého otce skotského krále Jakuba V. S trochou nadsázky by se
dalo říci, že se jako královna narodila. Království totiž zdědila už
šestý den po svém narození, kdy její otec zemřel. A jakožto královna
neměla o nápadníky nouzi – téměř okamžitě se o ni začal zajímat anglický
král Jindřich VIII., který ji chtěl provdat za svého syna Eduarda.
Rodiče se však rozhodli hledat případného ženicha ve Francii, která byla
odvěkým spojencem Skotského království.
Marie Stuartovna
byla korunována skotskou královnou 9.září 1547, tedy krátce před svými
prvními narozeninami. O rok později, tedy 1548 byla zaslíbena jako
budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a vydala se na
cestu do Francie, kde poté byla vychována spolu s dětmi francouzského
krále Jindřicha II. Vzdělávána byla hlavně v jazycích (latinsky,
italsky, španělsky a zřejmě i řecky), dále kreslení, zpěvu, hře na
loutnu a tanci. Ve Francii strávila celé své dětství a část dospělosti.
Milovala ji až do konce svého života, našla zde svůj druhý domov.
Marie
vyrostla nejen do krásy, ale i moudrosti. 19.dubna 1558, ve svých 15
letech, byla oficiálně zasnoubena s o rok mladším Františkem. Krátce
nato (24.dubna) se v chrámu Notre Dame konala svatba. Po smrti krále
Jindřicha II. byl František se svou ženou Marií korunován na krále
Francie. Ve skutečnosti však za nitky tahali Mariini strýcové z rodu de
Guise. Když o dva roky později 5.prosince 1560) František II. zemřel,
ztratila nárok na titul královna Francie a musela se rozhodnout, zda
zůstane ve Francii jako „královna vdova“ nebo se vrátí do rodného
Skotska. Vybrala si Skotsko a v říjnu 1561 opustila svou milovanou
Francii. Nikdy se už nevrátila.
Její návrat komplikovala
královna Alžběta, která odmítala vydat Marii průvodní list, dokud
nepodepíše dohodu, kterou by se vzdala nároku na anglický trůn, dokud
bude Alžběta a její případní potomci žít. Marie nebyla hloupá a na
oplátku požadovala dohodu pro své potomky, kterou by jí a jejím potomkům
Alžběta uznala nárok na anglický trůn v případě, že by zemřela
bezdětná. Nakonec se Marie vydala do Skotska i bez průvodního listu a
díky Alžbětině nerozhodnosti šťastně doplula.
Návrat dmů
musel pro Marii být svým způsobem šok. Francie byla moderní renesanční
země, kdežto ve Skotsku stále ještě panoval temný středověk. Přesto ji
skotové příjemně překvapili, když jí první noc v Edinburgu za doprovodu
hudby zpívali žalmy, byť poněkud falešně.
Neshody s
anglickou královnou Alžbětou pokračovaly. Alžběta poslala do Skotska své
stanovisko k výběru kandidátů na Mariina nového manžela. Marie nabídla
smír tím, že požádala Alžbětu, aby sama navrhla vhodného muže pro Marii.
K překvapení všech Alžběta doporučila Roberta Dudleyho, hraběte z
Leicesteru, který byl považován za jejího milence a pravděpodobného
manžela. Tohoto nápadníka však Marie z mnoha důvodů odmítla. Především
proto, že nepocházel z královské krve. Další překážkou byla záhadná smrt
Robertovy ženy – spekulovalo se o tom, že ji Robert sám zavražil. A do
třetice, Marie nestála o sňatek s milencem anglické královny.
Druhým
manželem se 29.července 1565 stal Henry Stuart, lord Darnley, její
první skutečná láska. Velmi brzy však královna svého rozhodnutí
litovala. Po sňatku začal být lord Darnley arogantní a panovačný. Také
velmi žárlil na královnina tajemníka Rizzia, o němž se domníval, že je
milencem královny. Jeho žárlivost ho dohnala až k tomu, že nechal Rizzia
zavraždit: Umožnil svým spiklencům vstup na královninu soukromou večeři
s přáteli. Zatímco Darnley držel královnu, aby nemohla zasáhnout, jeho
kumpáni vyvlekli Rizzia do vedlejší místnosti, kde jej ubodali k smrti.
Královna se pak stala jejich zajatkyní na svém vlastním hradě. Z velké
lásky Marie k lordu Darnleyi zbylo jen dítě, které nosila pod srdcem.
Marie
velmi rychle pochopila, že jediný, kdo by jí v této situaci mohl
pomoci, je právě její proradný manžel, aneb „Kdo zradil jednou, může
zradit znovu:“ Nasadila tedy všechny své „ženské“ zbraně a skutečně se
jí podařilo přimět lorda Darnleye ke „společnému“ útěku. Za pomoci svých
věrných uprchla Marie na hrad Dunbar. Zde potom 19.června 1566 porodila
následníka trůnu Jakuba. Stále více se však spekulovalo o možném
rozvodu Marie a Darnleyho. Královna ovšem rozvod odmítla nejen jako
pravověrná katolička. Rozvodem by se totiž z jejího syna stal tzv.
Levoboček, byť s královskou krví v žilách.
Problém s
nepohodlným manželem se však brzy vyřešil. Výbuch domu v Kirk o´Fieldu,
kde se Darnley zotavoval z nemoci, během noci z 9. na 10. února roku
1567 ukončil jeho životní dráhu.
Z výbuchu byl obviněn James
Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se krátce po smrti manžela provdala.
Tato svatba vzbudila nelibost protestantských lordů, kteří Marii
zajali a uvěznili na zámku Lochleven. Přibližně ve stejné době se v
Bothwellově domě našly „Kazetové listy“ - dopisy, které údajně psala
sama královna Marie. Tyto dopisy posloužily jako záminka „zbavit se
královny“. Marie neměla moc na vybranou: buď bude obžalována z
cizoložství a vraždy svého manžela Darnleye, nebo se vzdá trůnu ve
prospěch svého nedospělého syna a jako jeho regenta určí svého bratra
Jakuba Moray. 25.července 1567 Marie dokumenty podepsala. I přesto
nadále zůstávala vězněm svého nevlastního bratra na Lochvelenu. Na
podzim, i přes veškeré sliby, byly Kazetové listy zveřejněny za účelem
pošpinit královnu natolik, aby se už nemohla vrátit na trůn.
Podle
všeho byla Marie velmi silná žena a stále se nevzdávala. První pokus o
útěk se jí sice nezdařil, ale ten druhý už byl úspěšný. Do týdne od
svého útěku Marie sestavila armádu a 13.května 1568 se u Langsidu
střetla s vojskem svého bratra Moraye. Byla však poražena a zachránila
se útěkem. Teď už neměla moc na výběr. Vydala se do Anglie za svou
sestrou Alžbětou. Ta si rychle spočítala, že bude lepší mít konkurentku
tzv. na očích, tedy v Anglii. Podle některých byla Alžběta pouhým
levobočkem Jindřicha VIII a tudíž Marie měla právo na anglickou korunu.
Alžběta nemohla Marii v Anglii zadržovat bezdůvodně. Pod
záminkou očištění jejího jména ji však přesvědčila aby souhlasila s
prošetřením okolností kolem smrti lorda Darnleyho. K překvapení Alžběty,
předvolaní svědkové z řad skotské šlechty nevnesly do případu žádné
světlo. Je to pochopitelné, protože každý z nich se na té vraždě nějak
podílel. Verdikt soudu nakonec zněl, že „Neshledali dostatečně důkazů k
obvinění.“ přičemž slovo dostatečně v jejich výroku hraje významnou
roli. Znamená totiž, že nějaké důkazy přecejen jsou. Od té doby byla
Marie v Anglii vězněna. Nebylo to vězení v pravém slova smyslu: Marie
měla vlastní dvůr, který financovala Alžběta. Její strážci měli
oficiálně titul ochránců.
Alžbětini protestanští rádci
měli obavy, že v případě smrti královny, by Marie Stuartovna – přísná
katolička uplatnila svůj nárok na anglickou korunu. Pomocí nejrůznějších
intrik se jim podařilo Marii obvinit s přípravy spiknutí a příprav
vraždy královny Alžběty. Došlo k procesu, při němž byla Marie uznána
vinnou a odsouzena k trestu smrti. Zbývalo jediné: Alžběta musela
rozsudek podepsat. Stála před nelehkým rozhodnutím. Dosud nikdy nebyl
popraven žádný „pomazaný“ panovník. Nakonec však podepsala a tím zbořila
mýtus o právní nedotknutelnosti „pomazaných“.
Stejně
jako její život, i poprava Marie Stuartovny byla dramatická. Teprve po
katově třetí ráně se její hlava oddělila od těla. Když poté chtěl hlavu
zvednout a ukázat přihlížejícím, jak bylo tehdy zvykem, zůstala mu v
ruce jen paruka a Mariina hlava s krátkými šedivými vlasy spadla na zem.
Ve stejné chvíli vyběhl z pod Mariiny sukně její oblíbený psík, přiběhl
k hlavě své paní a odmítal se od ní hnout.
Poprava Marie
Stuartovny významným způsobem ovlivnila i následující chod evropských
dějin. Byla sice prvním popraveným panovníkem, ale jak víme z hodin
dějepisu, následovali ji další: Karel I., Ludvík XVI. a Marie
Antoinetta...
Zdroj informací a obrázků: Internet
Žádné komentáře:
Okomentovat