Zuzanu Čaputovou asi všichni znáte, je to jedna z mála žen, které se staly prezidentkou nějakého státu - v tomto případě Slovenska. Ale víte, o dalších ženách prezidentkách ve světě? Jednou z nich byla i Janet Rosenberg Jaganová. Její jméno není u nás příliš známé, ostatně v češtině jsem o ní ani nenašla žádnou informaci, čerpám tedy především z anglických materiálů. Dnes vás s ní tedy seznámím...
Narodila se v Chicagu do židovské rodiny Rosenbergů. Kvůli sílícímu antisemitismu si rodiče změnili příjmení na Robertsovi. Údajně její vlastní zkušenosti z dětství v ní vzbudily touhu pomáhat chudým a utlačovaným. Vystudovala střední zdravotnickou školu a následně studovala na univerzitě v Detroitu a universitě Wayne. Už jako studentka porušovala tehdejší konvence: jezdila na koních, závodně plavala, přihlásila se na lekce létání... a zapojila se do levicové politicky.
V roce se během své zdravotnické praxe v Chicagské nemocnici setkala se studentem stomatologie indo-guyanského původu, Cheddim Jaganem. Přes protesty rodičů na obou stranách se v srpnu 1943 vzali a v prosinci odjeli do Guyany, kde si Cheddi otevřel stomatologickou kliniku v Georgetownu a Janet pracovala po jeho boku jako zubní sestra. I v Guyaně byli oba politicky aktivní.
V roce 1946 Janet zakládá Politickou a hospodářskou organizaci žen a spoluzakládá výbor pro politické záležitosti. Cílem bylo zlepšit dovednosti a kompetence žen a podpořit jejich účast v politickém procesu.
Poprvé kandidovala v roce 1947, ale neúspěšně. V roce 1950 zakládají manželé Jaganovi Lidovou progresivní stranu. Hlavním bodem jejich programu je získání nezávislosti Guyany. V tom samém roce se Janet stává členkou městské rady v Georgetownu.
V roce 1953 získává Guyana vnitřní autonomii a Cheddi Jagan se stává jejím prvním premiérem. Současně Janet byla zvolena do sněmovny a zároveň byla vybrána jako místopředsedkyně zákonodárného výboru. Oba se však ve svých funkcích příliš neohřáli. Britská vláda v čele s Winstonem Churchilem nemá zájem v obavách ze sílícího marxismu-leninismu Lidovou progresivní stranu zakázala, Janet a Cheddiho na pět měsíců uvěznila a poté je držela v přísném domácím vězení.
V roce 1957 přes všechny restrikce vyhrává Cheddi opět volby a znovu se stává premiérem, tentokrát už bez britských intervencí, tuto funkci zastával až do roku 1964. Také Janet je znovu zvolena do sněmovny a stává se ministryní zdravotnictví, práce a bydlení. Během svého působení v ministerském úřadě zakládá zdravotní kliniky a reformuje pracovní zákony.
V roce 1961 získává Guyana samosprávu a v roce 1966 úplnou nezávislost. Toto vítězství je připisováno též politice Cheddiho Jagana. V následujících letech je opakovaně zvolen do sněmovny stejně jako jeho žena Janet. Teprve s nezávislostí Guyany získala Janet občanství. Do té doby byla bez příslušnosti, protože USA jí kvůli marxistickým politickým názorům občanství zrušilo už před více než 20 lety - tedy krátce po jejím odchodu do Guyany.
V roce 1992 byl Cheddi Jagan zvolen prezidentem Guyany a Janet se tak stala první dámou. Svůj úřad zastával až do své smrti v březnu 1997. Po jeho smrti zastávala Janet funkci dočasné premiérky a první místopředsedkyně. V následných volbách v prosinci 1997 byla Janet Jagan řádně zvolena prezidentkou. Nicméně její oponent výsledek voleb napadl a nakonec došlo k dohodě, že další volby se uskuteční už v roce 2000 - tedy o dva roky dříve.
Nakonec byly další volby ještě dříve. V červnu 1999 Janet postihl mírný infarkt, prošla si několika hospitalizacemi a i když to nebylo až tak vážné, rozhodla se v srpnu na svou funkci rezignovala s tím, že již nemůže býti dostatečně energickou a silnou, aby mohla svůj post zastávat. Odešla z politiky na vrcholu své popularity, kéž by to umělo více politiků!
Kromě politiky bychom Janet Jaganovou mohli považovat také za spisovatelku. Kromě několika spisů týkajících se politiky a historie Lidově progresivní strany, napsala také pět dětských knih. Jelikož v Guyaně nebyly žádné které by zobrazovaly a popisovaly místní realitu, začala si sama pro své děti a vnoučata vymýšlet příběhy, které později publikovala knižně. Vznikly tak knihy: Když byl děda Cheddi ještě chlapec, Dětské příběhy o boji Guyany za svobodu, Aligátorský přívoz, Patricia dítě Manatee, Mravenečník Anastasia a Pes milující květiny.
V roce 1997 získala Gandhího zlatou medaili UNESCO na mír, demokracii a práva žen. Krom toho je nositelkou nejvyššího vyznamenání Guyany - Řádu excelence.
Zhoršující zdravotní stav ji opět přivedl do nemocnice, kde 28.3.2009 svůj boj prohrála. Její tělo bylo zpopelněno.
Žádné komentáře:
Okomentovat