Greta Garbo

18.5.1905 - 15.4.1990

Jedna z hollywoodských legend éry němého filmu. Tato herečka vlastním jménem Greta Lovisa Gustavson pocházela ze Švédska. Narodila se do chudé dělnické rodiny. Čtvrť v níž vyrůstala byla považována za Stockholmský slum. Sama svůj domov popisovala jako šedý, smutný, ošklivý... Místo, kde na lidi padala úzkost. Do školy nechodila ráda a po jejím ukončení hned nastoupila do práce. Bylo jí 13 let. Ani ji nenapadlo, že by mohla dál studovat. Ostatně ani jiné švédské dívky z chudých dělnických rodin obvykle nechodily do školy déle. Od dětství však snila o herectví a hrála amatérsky divadlo.

cca 10-tiletá

Kdo ví, jestli by se její sny uskutečnily, kdyby nezískala práci v obchodním domě, kde byla po čase vybrána, aby se zhostila úlohy modelky a nafotila katalog klobouků. Po prvotním úspěchu natočila pro stejný obchodní dům i několik reklam na dámské oblečení. Pro skutečný hraný film ji objevil režisér Erik Arthur Petschler, který ji obsadil do role ve své komedii Tulák Petr. Film měl premiéru v roce 1922.

Peníze, které do té doby získala investovala do dalšího vzdělání. V letech 1922-24 studovala na herecké škole ve Stockholmu. Ještě během studia se seznámila s finským režisérem Mauritzem Stillerem. Byl to on, kdo vymyslel její pseudonym a stvořil tak "božskou" Gabro. Natočil s ní Göstu Berlinga (1924) na motivy románu Selmy Lagerlöf. Další roli jí nabídl německý režisér Georg Wilhelm Phabst ve filmu Ulička, kde není radosti (1925). Poté mělo následovat natáčení v orientě, ale z toho nakonec sešlo.

Místo do Orientu se tedy Greta v roce 1926 vydala do Ameriky, ačkoliv vůbec neuměla anglicky. Ale protože v té době byly filmy ještě němé, tak to její herecké kariéře vůbec nepřekáželo. Její hvězda prudce stoupala vzhůru a spolu s ní samozřejmě i výdělky. S nástupem zvukového filmu vyvstaly obavy, zda divákům nebude vadit její na ženu příliš hluboký hlas. Ale obavy byly zbytečné. Její první zvukový film Anna Christie (1930) se stal hitem. Ukázalo se, že její zastřený alt ji přímo předurčuje k rolím osudových žen. Tou ostatně byla i v soukromém životě.

Greta se v Americe dokázala prosadit. Ovšem její přítel režisér Stiller už takové štěstí neměl. Nebylo mu umožněno ani režírovat filmy, v nichž Greta hrála. Jen u některých byl přizván jako pomocný režisér. Nesl to špatně a v roce 1927 se vrátil zpět do Švédska, kde o rok později zemřel. Gretu zpráva o jeho smrti zastihla přímo při natáčení. Tehdy se ukázalo, jak veliká je to herečka. Ačkoliv ji zpráva zdrtila, po krátké přestávce se vrátila zpět k práci a dotočila připravenou scénu. Ačkoliv to navenek nebylo znát, ztráta blízkého přítele jí otřásla a ještě více prohloubila její deprese.

Nikdy se neprovdala, i když se ke svatbě schylovalo. Její herecký partner John Gilbert ji třikrát žádal o ruku, než konečně souhlasila. Ale na obřad nakonec vůbec nedorazila a chudáka Gilberta nechala bez vysvětlení stát opuštěného před oltářem.

Greta Garbo a John Gilbert ve filmu Královna Kristina

Její poslední film Žena dvou tváří (1941) již nebyl tak úspěšný. Filmy s Gretou byly zaměřeny především na Evropského diváka. Jenže v Evropě v důsledku války zájem o film upadal. I když se nedá vyloženě hovořit o propadáku, film byl dostatečně výdělečný. Přesto se Greta rozhodla tímto filmem ukončit svou kariéru a odejít do ústraní. Ještě několikrát ji filmaři oslovili s nabídkou, aby se vrátila, ale tvrdošíjně odmítala. Zmizela veřejnosti z očí a tak si ji všichni pamatují navždy mladou. Zemřela v roce 1990 ve věku 85 let. Pohřbená je na lesním hřbitově Skogskyrkogarden ve Stocholmu.

v pozdním věku

Ani během svého působení u filmu nebyla příliš sdílná, co se týče svého soukromí. Zdálo by se, že žila velmi osamělým životem. Ale nebyla to pravda, měla spoustu přátel s nimiž se často a ráda stýkala.

byt Grety Garbo