Mihrimah Sultan

21.3.1522 - 25.1.1578

I když je dnes všeobecně rozšířené mínění, že v muslimských zemích jsou ženy utlačované, nemají takřka žádná práva (alespoň z našeho "západního" pohledu) a po profesní stránce se mohou realizovat jen velmi omezeně, nebývalo tomu tak vždy. Ve středověku a ranném novověku nebýval tak velký rozdíl mezi ženami v Evropě a v Orientu. Všude se našly ženy, které se dokázaly prosadit i v převážně mužské společnosti. Dokonce by se dalo říct, že v Orientu se ženy a matky panovníků těšily mnohem významnějšímu postavení a vlivu než ženy v tehdejší Evropě.

Jedním z mnoha příkladů může být Haseki Hürrem Sultan, známá též pod jménem Roxolana, která se z pouhé otrokyně stala nejprve konkubínou a později právoplatnou manželkou sultána Sulejmana I. Nádherného, jeho rádkyní a v neposlední řadě i matkou jeho následníka Selima II. Kromě několika synů, dala Hürrem sultánovi také dceru Mihrimah. Stejně jako matku, sultán miloval i svou dceru a splnil jí téměř každé přání a především jí dopřál dobré vzdělání, takže později mohla zaujmout místo své matky jako jeho poradkyně - ale to předbíhám. Již od mládí ji otec brával na cesty po Osmanské říši a dokonce jej doprovázela i do bitvy proti Arabům u Gízy. 

Když bylo Mihrimah 17 let, provdal ji otec za Rüstema Pashu. Mihrimah z toho údajně nebyla nadšená (ani se nedivím, když byl o víc než 20 let starší než ona), ale otce poslechla. Sňatek se konal 26.11.1539 a oslavy trvaly celých 15 dní. Ani po svatbě však Mihrimah nepřestala doprovázet svého otce na cestách a to i přesto, že se u ní začal projevovat revmatismus, jímž trpěla po zbytek života. V roce 1544 byl její manžel jmenován velkým vezírem a tuto funkci zastával (s krátkou přestávkou) až do své smrti v roce 1561. Po jeho smrti se už znovu nevdala. Co se týče dětí, různé zdroje uvádějí různé počty od jediné dcery až po tři děti. Ať to bylo s jejich počtem jakkoliv, jisté je, že dospělosti se dožila pouze dcera Ayse Sultan (*1547).

Po smrti matky (+1558) zaujala Mihrimah její místo coby poradkyně a důvěrnice sultána. Udržovala korespondenční styky s některými Evropskými panovníky. Přesvědčila otce, aby se pokusil dobýt Maltu a upevnil tak své postavení ve Středozemním moři - to se mu bohužel nezdařilo. Když se po smrti Sulejmana I. (+1566) stal sultánem její bratr Selim II. stala se i jeho poradkyní a obdržela titul "Valide Sultan", tedy "matka vládnoucího sultána" ačkoliv byla jen jeho starší sestrou. To samo o sobě dokazuje, jak obrovský vliv měla. 

Mešita Mihrimah Sultan u brány Edirne

Kromě politického vlivu však vlastnila také obrovský majetek. Díky tomu mohla financovat několik významných architektonických projektů, z nichž nejznámější jsou dvě mešity. Obě nesou její jméno a tak se některým mohou poněkud plést. První Mešita Mihrimah Sultan je nejvýznamnější památkou Üsküdaru. Byla vybudována v letech 1543-1548. Ke komplexu patřily dva minarety, teologická škola, základní škola, vývařovna pro chudé a nemocnice pro duševně choré. Druhá Mešita Mihrimah Sultan stojí u brány Edirne u západní zdi starého Istambulu. Výstavba tohoto komplexu probíhala v letech 1562-1565 a zahrnuje pouze jeden minaret, teologickou školu, fontánu a lázně. Autorem obou staveb byl architekt Mimar Sinan, který byl údajně do princezny Mihrimah zamilován. Nedaleko komplexu v Üsküdaru si nechala zbudovat svůj vlastní palách. Kromě toho se zasloužila o opravu vodního systému v Mekkce, jeho rozšíření do města a výstavba cisteren a nádrží. Její charitativní činnost se zaměřila na chudé: Nechala vybudovat útulek pro svobodné matky s dětmi a pro lidi bez domova.

Není jisté, zda si udržela vliv a postavení i po smrti bratra Selima (+1574). Ale dá se to předpokládat, jelikož udržovala přátelský vztah s jeho ženou a matkou jeho následníka. Ale i kdyby se stáhla do ústraní, už navždy zůstane nejslavnější a nejmocnější princeznou v dějinách Osmanské říše.

Smrt k ní byla milosrdná: zemřela ve spánku ve věku 55 let. Jako jediná ze Sulejmanových dětí je pohřbená v mešitě Süleymaniye v hrobce po boku svého otce.

Hrobka