Počátkem roku 1265 král Přemysl Otakar II. a celý dvůr netrpělivě očekávali narození potomka - dědice, kterého mu měla dát jeho druhá manželka Kunhuta Uherská. Místo dědice však přišla na svět dívka, dostala jméno po matce - Kunhuta a po otci přídomek Přemyslovna. Přesto si otec pro Kunhutu vyžádal dědické právo na český trůn od římského krále Richarda Cornwallského a bylo mu vyhověno. Titul následnice trůnu nesla až do svých 6-ti let, kdy se konečně narodil mužský potomek Václav II., který tak titul následníka převzal.
Kunhutu čekal osud většiny urozených dívek té doby: Bude provdána, aby upevnila otcovo postavení a posílila spojenectví s některým jiným významným panovníkem. K tomu mělo dojít poměrně brzy. Když v roce 1273 nastoupil na římský trůn Rudolf Habsburský, vypukly mezi ním a Přemyslem Otakarem II. mocenské spory, které vyústily v mírovou dohodu, jejímž zpečetěním mělo být spojení obou rodů sňatkem Kunhuty dcery krále Přemysla a Hartmanna, syna Rudolfova. K sňatku však nakonec nedojde, neboť Kunhuta se uchýlila do kláštera své pratety Anežky. Dodnes není jisté, zda to bylo její vlastní rozhodnutí, nebo tak učinila na příkaz svého otce, který se tímto krokem chtěl vyvázat z pro něj nepříjemné povinnosti. Ať tak, či onak, určitě by k tomu nedošlo bez jeho souhlasu.
V klášteře stráví několik dalších let. Přečká zde otcovu smrt (1278) na Moravském poli, i následná léta útlaku braniborského markraběte Oty Dlouhého, poručníka nezletilého následníka trůnu Václava II. Postupně na sebe správu kláštera, na níž stárnoucí Anežka již sama nestačí a po její smrti (1282) se stává její nástupkyní ve funkci abatyše. Pod jejím vedením klášter pečuje o chudé a nemocné, a to i během morové epidemie v letech 1281-83.
 |
| Pečeť Kunhuty Přemyslovny |
V roce 1291 opouští Kunhuta klášter a řeholní život vůbec, aby se na žádost svého bratra Václava II. provdala za knížete Boleslava II. Mazovského a pomohla mu tak upevnit mocenské postavení a získat spojence v Polsku. Jako manželka přinesla Boleslavovi zvýšení prestiže v rozháraném Polsku a porodila mu tři děti: Eufrozínu, Václava a Perchtu. Manželství však nebylo šťastné. V roce 1302 Kunhuta opouští svého muže a vrací se zpět do Prahy, kde vstoupí do kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Manželství je na její žádost rozvedeno. Jedná se o vůbec první zaznamenaný rozvod z popudu ženy na našem území. Její bratr král Václav jí následně dopomůže k úřadu abatyše, a to tím způsobem, že dosavadní abatyše Žofie z Pětichvost se musela svého místa dočasně vzdát a navrátila se do úřadu až po Kunhutině smrti.
 |
| Vyobrazení Kunhuty v Pasionálu |
Kunhuta byla ambiciózní a energická princezna. Pod jejím vedením se klášter stal společenským a náboženským centrem přemyslovské rodiny. Po vymření Přemyslovců po meči poskytla vzdělání a vychování své neteři Elišce, pozdější manželce krále Jana Lucemburského. Kunhuta milovala umění a patřila k jeho významným mecenáškám. Na její objednávku vzniklo několik iluminovaných rukopisů z nichž nejvýznamnější je Pasionál abatyše Kunhuty - sbírka pěti duchovních textů o Kristově umučení se skvostnými velkoformátovými ilustracemi. V roce 2005 bylo dílo prohlášeno za národní kulturní památku. Samotná Kunhuta je v něm vyobrazena hned na prvním listu. Její obličej je však značně rozmazán, zřejmě jak byla v minulosti hojně uctívána a její obrázek líbán. Jako donátoři jsou před trůnem vyobrazeni autoři pasionálu. A v zástupu jeptišek je na posledním místě Kunhutina dcera Perchta. Zajímavostí je, že tento pasionál obsahuje také nejstarší vyobrazení českého dvouocasého lva.
Kunhuta Přemyslovna zemřela v ústraní svého kláštera 21.11.1321 ve věku 56 let.
Zdroj informací a obrázků: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat