Sv. Julie z Kartága

přibližně 420-450

Svatá Julie byla jednou z prvních křesťanek a jako taková také čelila pronásledování až nakonec skončila mučednickou smrtí.

Pocházela z bohatší křesťanské rodiny žijící v Kartágu přibližně v 5. století našeho letopočtu. Díky své strategicky výhodné pozici bylo Kartágo častým cílem různých dobyvatelů - dalo by se říct, že kdo ovládl Kartágo, ovládl i většinu Středozemního moře. V roce 439 našeho letopočtu bylo dobyto Vandaly. Podle odborníků byla právě tato válka mezníkem, který nakonec vedl k Juliině mučednické smrti a poté jejímu svatořečení. A od tohoto roku se také odhaduje období jejího krátkého života.

Jak to v každé válce bývá, nejvíce to odnesou nevinní obyvatelé. Město bylo dobyto, vypleněno, obyvatelé pobiti nebo zotročeni. Takový osud potkal i Julii - byla prodána jako otrokyně syrskému kupci jménem Eusebius. A Julie svůj úděl přijala s křesťanskou pokorou.

Jaký byl skutečný vztah Eusebia k Julii katolická církev nikde neuvádí. Celá legenda je prezentována tak, jako že Julie zůstala pannou až do své smrti. Ovšem jsou tu i náznaky, že tomu tak být nemuselo. Tím nikterak nechci svatou Julii znevažovat, ale byla otrokyně a údajně byla také velmi krásná. Jaká je pravděpodobnost, že Eusebius zůstal vůči jejím půvabům chladným? I z toho mála, co nám o ní katolická církev vypráví, zřetelně vyplývá, že k ní její pán jistou náklonnost choval.

Podle katolické legendy byla Julie tak pilná a pokorná, že ji Eusebius přestal přesvědčovat, aby upustila od své víry a nechal ji této otázce konat podle svého přesvědčení. Jako obchodník musel Eusebius hodně cestovat a na těchto cestách se bez svých otroků neobešel. Právě jedna z takových obchodních cest se stala Julii osudnou.

Eusebius se svou lodí přistál na Korsice, aby doplnil zásoby. Na břehu se právě konaly pohanské slavnosti - tzv. bakchanálie. Všichni vystoupili, aby se k oslavám připojili. Jen Julie zůstala na lodi a modlila se za jejich prozření a spásu. Jakým způsobem se o Julii dozvěděl guvernér Felix existuje více verzí. Dále však legenda pokračuje stejně: Julii přivedli ke guvernérovi, kterému se zalíbila natolik, že ji chtěl od Eusebia koupit a nabízel dost vysokou cenu. Ovšem ten ji prodat odmítl. Guvernér se tedy uchýlil ke lsti a Eusébia opil takřka do bezvědomí. Pak mu už nic nebránilo si s Julií dělat, co chtěl. A co to bylo? Především chtěl, aby se Julie připojila k oslavám. Julie to odmítala se slovy, že uctívá jediného boha a jeho syna Ježíše. Došlo na bití, ale Julii ani to nezlomilo, a stále opakovala: "Je pro mě ctí, že mohu trpět stejně jako Ježíš." Brutalita se stupňovala, vytrhali jí vlasy, ale ona se stále nechtěla zříci své víry. "I kdybyste mě přibili na kříž, nezřeknu se Krista." prohlásila. A tak ji tedy ukřižovali.

Když Eusebius vystřízlivěl a dozvěděl se, co se stalo, spěchal Julii osvobodit. Jenže přišel pozdě, Julie už byla mrtvá. Mniši ze sousedního ostrůvku Gorgona údajně Julii pohřbili ve svém chrámu, odkud byla v roce 763 přenesena do chrámu v Brescii, který je dnes součástí rozsáhlého komplexu budov, v němž sídlí Museo di Santa Giulia.