Olympe de Gouges

7.5.1748 - 3.11.1793

Na dnešní den připadá 270. výročí narození ženy, která je považována za jednu z prvních feministek na světě.

Narodila se do maloburžoazní rodiny v městečku Montauban na jihu Francie. Její otec byl řezníkem a matka pradlenou. Existují důvody domnívat se, že jejím pravým otcem však byl Jean-Jacques Lefranc, markýz de Pompignan. Ona samotná tomu věřila. V šestnácti letech (1765) ji proti její vůli provdali za kuchaře Luise Aubry. Později se o něm vyjádřila slovy: "Byla jsem provdaná za muže, kterého jsem nemilovala a který nebyl ani bohatý ani urozený. Byla jsem obětována, ale neexistoval důvod, který by mohl zmírnit můj odpor vůči tomu muži." Snad ani příliš netruchlila, když její muž rok po sňatku zemřel a ona zůstala sama s dítětem, které jí z manželství zůstalo. V roce 1770 se přestěhovala ke své sestře do Paříže. V Paříži měla vztah s bohatým Jacquesem Biétrix de Roziéres. Jeho nabídku k sňatku však odmítla a nikdy se znovu neprovdala, manželství označovala jako "hrob důvěry a lásky".

V Paříži se stýkala s mnoha významnými spisovateli i budoucími politiky. Sama také začala psát své první eseje, manifesty a sociálně angažované hry. V roce 1774 napsala hru Otroctví černých v níž se zabývala otroctvím ve francouzských koloniích a požadovala osvobození otroků. Tato hra však byla veřejnosti představena až po vypuknutí Velké francouzské revoluce (1789). Důvodem bylo nejen kontroverzní téma, ale také fakt, že dílo bylo napsáno ženou.

Jako zapálená bojovnice za lidská práva přivítala začátek revoluce s nadšením. Brzy ji však vystřídalo rozčarování z toho, že vydobytá práva se vztahovala pouze na muže, nikoliv na ženy. Jako reakci na novou ústavu "Deklarace práv člověka (muže) a občana", která práva žen zcela opomíjela,  sepsala svou Deklaraci práv ženy a občanky - své nejslavnější dílo. V tomto díle zkritizovala pokrytectví a ignoraci mužů volajících po svobodě a rovnosti, avšak sami nejsou ochotni dopřát totéž i ženám. Snažila se upozornit na to, že i ženy mají právo na své štěstí a svobodu, rovnost s muži před zákonem a nést odpovědnost za své činy. Základem deklarace pak byl nejdůležitější požadavek svobody, který definovala jako právo rozhodovat o své osobě a být skutečným vlastníkem sebe sama.

Za podpory dalších žen předložila tyto požadavky konventu, ten však nejen ženy s jejich požadavky vykázal, ale "pro jistotu" jejich práva ještě více omezil.

Revoluce, kterou podporovala a v níž vkládala své naděje, se jí nakonec stala osudnou. Už svým nesouhlasem s popravou Ludvíka XVI. Francouzského si udělala mnoho nepřátel mezi vlivnými. Její poslední dílo Tři urny z roku 1793 vedly k jejímu zatčení. V díle totiž požadovala hlasování o možné podobě budoucí vlády. Volit se mělo ze tří návrhů: Jednotná republika, federativní republika a ústavní monarchie. Jako důkaz proti ní byla použita její rozepsaná hra "Zachráněná Francie nebo nenasytný tyran", ačkoliv bylo napsáno pouze první dějství v němž se Marie Antoinetta snaží zachránit rozpadající se monarchii a bojuje proti všem revolucionářům včetně Gougesové. U soudu, během něhož jí nebylo umožněno využít právníka, byla shledána vinnou z podpory obnovy monarchie a odsouzena k smrti. Následující den byla popravena gilotinou. Její poslední okamžiky zaznamenal neznámý pařížan do "kroniky událostí"

"Včera v 7 hodin večer přivedli k lešení výjimečnou osobnost zvanou Olympe de Gouges, nositelku titulu žena - spisovatelka. Všichni v Paříži obdivovali její krásu a znali, ale nechápali její myšlenky. Přistoupila k lešení s klidným a vyrovnaným výrazem v tváři a předvedla na tomto mučednickém místě zběsilému davu takovou odvahu a krásu, jakou dosud neviděli. Ta žena se vrhla do revoluce tělem i duší, ale brzy pochopila zvrácenost Jakobínů a obrátila své kroky. Skrze svá literární díla se pokoušela odhalit zloděje revoluce a postavila se jim. To jí nemohli odpustit, proto musela za svou troufalost zaplatit vlastní hlavou."

Rok 1793 se stal rokem teroru. Po Olympe de Gouges byly popraveny další politicky aktivní ženy. Ústavou byla zakázána všechna politická uskupení žen. Zahraniční pozorovatelé Francouzské revoluce byli šokováni a začali ji označovat za vládu teroru. Přes to vše si ideály "Volnost, rovnost, bratrství." žily dál svým vlastním životem. Myšlenky Olympe de Gouges se šířily dál a dál a díky nim se začaly ozývat ženy po celém světě.