neděle 4. února 2018

Constance Markievicz

4.2.1868 - 15.7.1927


Constance Markievicz byla starší dcerou arktického průzkumníka a dobrodruha Sira Henry Gore-Booth a jeho ženy Georginy May Hillové. Dětství prožila v kraji Sligo na severozápadě Irska, kde její otec spravoval rozsáhlé panství.

Chtěla se stát malířkou. Ale v té době přijímala ke studiu jediná umělecká škola, v Dublinu. Během studií se stala politicky aktivní, především v ženských organizacích. Později odjela studovat na prestižní akademii v Paříži. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Casimirem Markieviczem (vystupoval jako hrabě, ale jeho šlechtický titul není ničím doložen). V době jejich setkání byl sice ženatý, ale v roce 1899 ovdověl a krátce poté pojal za ženu Constance. Rodina poté přesídlila do Dublinu. V uměleckých kruzích byla známá jako krajinářka. Spolu s dalšími umělci stála u zrodu Svazu umělců, jehož cílem bylo sdružovat umělce různého zaměření. Zpočátku bylo hnutí apolitické, zabývalo se především zachováním irského jazyka a kultury. Vedlejším efektem bylo spojení řady irských patriotů a pozdějších vůdců. Na podobných setkáních se Constance seznámila s irskými vlastenci. Později, když se přestěhovala s manželem na venkov, nalezla v domě několik kopií revolučních časopisů "The Peasant" a "Sinn Féin", které šířily myšlenky nezávislosti Irska na Británii. Po přečtení těchto časopisů se Constance aktivně zapojila do nacionalistického hnutí v Irsku a sehrála v něm významnou úlohu.

Se svou mladší sestrou Evou
V roce 1908 se spolu s dalšími irskými ženami poměrně úspěšně zapojila do kampaně proti Winstonu Churchillovi, který tyto volby prohrál částečně i v souvislosti s irskými sufragisty. V roce 1909 stála u zrodu nacionalistické skautské organizace, jejímž cílem bylo naučit mladé chlapce zacházet se zbraněmi. Za své aktivity byla několikrát zatčena. Kromě svých nacionalistických aktivit se také zajišťovala potraviny pro chudé. Převážně je nakupovala za své vlastní peníze. Aby tak mohla činit, prodala všechny své šperky a posléze se i velmi zadlužila.

Vůdci IRA 1916
Když v roce 1916 vypuklo tzv. Velikonoční povstání za osvobození Irska, aktivně se zapojila nejen do stavby barikád na strategických místech v Dublinu, ale především do bojů během nichž zastřelila několik protivníků z řad britské policie a armády. Po násilném potlačení povstání byl Dublin v troskách. Nastalo zatýkání a soudy. Hlavní představitelé povstání byli souzeni vojenským soudem - Constance zde byla jako jediná žena. V 90 případech (včetně Constance) byl stanoven trest smrti, který jí však byl zmírněn na doživotí s odůvodněním "že se jedná o ženu". V roce 2017 však londýnská vláda udělila všeobecnou amnestii všem účastníkům povstání.

Policejní záznam
Po propuštění dál pokračovala ve svých politických aktivitách, což vyústilo v její zvolení do britské poslanecké sněmovny v roce 1918. Stala se tak v historii první ženou v podobné funkci. Všeobecně v těchto volbách republikáni získali většinu křesel a získali tak politickou převahu v Irsku. Prakticky hned po volbách (v lednu 1919) vyhlásilo Irsko svou nezávislost na Velké Británii. Constance Markiewiczové byl udělen post ministra práce v nově vzniklé Irské republice. Válka za nezávislost Irska skončila v roce 1921 podepsáním Anglo-Irské smlouvy. V následujícím roce Constance se své funkce vzdala, politicky aktivní však byla i nadále.


Zemřela v roce 1927 na komplikace spojené se zánětem slepého střeva ve věku 59 let. Zemřela ve veřejné nemocnici mezi chudými "jak si přála". Také odmítla státní pohřeb a byla pohřbena na hřbitově Glasnevin v Dublinu.

Busta v Dublinu
Zdroj informací a obrázků:
internet

Žádné komentáře:

Okomentovat