Annie se narodila v Lotyšsku jako 3. dítě Leviho a Beatrice Cohenových. Ze svého ranného dětství v rodném Lotyšsku si toho mnoho nepamatovala, neboť už v roce 1875 celá rodina přesídlila do Bostonu v Americe. Bydleli v činžáku na Spring street, kde se jim narodily další 2 děti. Počátkem roku 1887 zemřeli oba její rodiče v rozmezí pouhých dvou měsíců. Nejstarší sestra Sarah již byla vdaná a žila v Maine. Starost o mladší sourozence tak připadla na teprve 17-tiletou Annie a jejího 20-tiletého bratra Bennetta.
O rok později se Annie vdala za Simona Maxe Kopchovského a během následujích 4 let se jim narodily tři děti: Bertha Malkie, Libbie a Simon. Celá rodina žila stále v bytě po rodičích spolu s mladšími sourozenci Annie, bratrem Bennettem, jeho ženou a jeho dvěma dětmi. Max Kopchovsky byl ortodoxní žid, často navštěvoval synagogu a studoval Tóru. Jestli mu to též přinášelo nějaký příjem, netuším. Zdroje žádné další jeho aktivity neuvádějí. Zdá se, že velká část starosti o finanční zabezpečení početné rodiny ležela na bedrech mladičké Annie. Na živobytí si vydělávala prodejem reklamního prostoru pro několik bostonských novin.
Do historie se zapsala jako Annie Londonderry v letech 1894-95, kdy jako první žena podnikla cestu kolem světa na kole, a to za pouhých 15 měsíců. Naděje na úspěch cesty byly poměrně malé. Byla židovka, což v dobách převládajícího antisemitismu nebylo zrovna dobrou vizitkou. Matka tří malých dětí, drobné postavy, která se na kolo poprvé posadila teprve pár dní před plánovaným začátkem cesty. Navíc byla židovka, což v dobách převládajícího antisemitismu nebylo zrovna dobrou vizitkou.
Proč zvolila jiné jméno? Jedním ze sponzorů její cesty byla společnost Londondery Lithiha Spring Watter. Dle smlouvy s touto společností získala Annie 100 dolarů za umístění reklamní cedulky na kole a užívání jména Annie Londondery po dobu její cesty. Dalším důvodem byla bezpečnost - snaha o utajení židovského původu.
Těžko říci, co stálo za jejím rozhodnutím podniknout takovou cestu. Sama Annie vytvořila legendu o sázce, aby vyvolala senzaci a přitáhla na svou osobu pozornost. Ve skutečnosti se v ní zřejmě propojila touha po dobrodružství, exhibicionismus a obchodní duch v oblasti reklamy. Podnikla totiž dobrodružnou cestu, během níž se stala skutečnou celebritou, a která jí přinesla nemalé zisky z reklamy a propagace nejrůznějších společností a jejich produktů.
27.6.1894 kolem 11. hodiny dopolední před zraky asi 500 shromážděných diváků vyráží tato mladá žena, oděná do dlouhé sukně a korzetu s vysokým límcem a ozbrojená revolverem s perleťovou rukojetí, na první část své cesty - do Chicaga. Tam dorazila za tři měsíce (24.9.), pohublá, vyčerpaná, bez chuti dále pokračovat. Cesta dál na západ do San Francisca byla znemožněna blížící se zimou. Naštěstí se v Chicagu setkala se představiteli společnosti Sterling Cycle Works, kteří jí bezplatně nabídli nové kolo. Oproti téměř 20-tikilovému dámskému kolu zn. Columbia, na němž svou cestu započala, pánské kolo Sterlig vážilo pouhých 9 kg. Stejně jako dopravní prostředek, vyměnila také své oblečení za mnohem pohodlnější mužský cyklistický oblek. Z Chicaga se potom vydala zpět na východ do New Yorku, kde se 24.11. nalodila na francouzský parník La Touraine a pokračovala do Le Havru, kam dorazila 3.12. Ve Francii narazila na zdejší byrokracii. Celníci ji zabavili kolo, peníze a místní tisk o ní psal nelichotivé články. Když se jí podařilo překonat tyto překážky, pokračovala do Paříže a potom do Marseille, kde se nalodila na parník Sydney. Na dokončení cesty jí zbývalo pouhých 8 měsíců, a to vlastně ještě nebyla ani v půli. Těžkou hlavu si s tím nedělala. Nikde neslíbila, že na kole absolvuje celou cestu (ostatně to by ani nebylo možné), a tak pokračovala lodí z místa na místo a všude podnikala jen jednodenní cyklovýlety. Navštívila Alexandrii, Jeruzalém, Aden, Colombo, Singapur, Saigon, Hong Kong, Nagasaki a Jokohamu. Z Japonska se přeplavila zpět do Ameriky a 23.3.1895 stanula v San Franciscu. Následovala cesta přes celou Ameriku zpět do Bostonu, kam dorazila 24.9. Ale ani tuto cestu neabsolvovala celou na kole. Na některých úsecích využila možnosti svést se vlakem.
Annie byla výjimečně podnikavá. Už během své cesty dokázala vydělat spousty peněz. Nejvíce jejích příjmů pocházelo z reklamy k níž poskytla své kolo i oblečení. Na svých cestách pořádala přednášky, kde líčila svá dobrodružství, která značně zveličila a nestyděla se ani si vymýšlet. V Evropě se prezentovala jako sirotek, bohatá dědička, neteř senátora, studentka Harvardu... V Americe naopak vyprávěla o lovu tygrů v Indii nebo o svém japonském zajetí - ani jedno se pochopitelně nestalo. Poblíž San Francisca se nechala fotografovat v naaranžované scénce svého přepadení a oloupení. Svým způsobem patřila k prvním influencerům a v cestě za popularitou a slávou si pečlivě budovala svou image "nové ženy".
Po návratu se s rodinou přestěhovala do New Yorku a nějaký čas se věnovala novinařině. Později provozovala v Bronxu malou oděvní firmu s cca 20 zaměstnanci. Její podnik ve 20. letech vyhořel. Naštěstí byli pojištěni, takže mohla pokračovat v podnikání. Nový podnik vybudovala na Manhattanu. Zemřela téměř v zapomenutí 11.listopadu 1947. Pohřbená je společně se svým manželem na hřbitově Riverside.
.jpg)
Svět si na ni opět vzpomněl až nedávno, kdy vyšla kniha Cesta kolem světa na dvou kolech (2007). Tuto knihu vydal její prasynovec Pether Zheutlin. V roce 2011 jí vzdala poctu kanadská zpěvačka Evalyn Parry písní Balada o Annie Londondery. V roce 2013 byl o Annie natočen krátký film, který získal cenu za nejlepší dokument. A v současné době divadlo Charing Cross Theatre uvádí muzikál Ride, který byl inspirován právě její dobrodružnou cestou.
Zdroje informací a obrázků: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat