pondělí 4. října 2021

Henrietta Lacksová


18.8.1920 - 4.10.1951

Většina lidí se proslavila tím, že v životě něco dokázali. Některým k tomu, pravda, dopomohlo i to, že se tzv. uměli narodit. To se však netýká Henrietty Lacksové. Obyčejná, průměrná žena afroamerického původu, která ničím nijak nevybočovala. Teprve její poměrné náhlé úmrtí na rakovinu v roce 1951 ji nesmazatelně zapsalo do historie medicíny i mnoha dalších oborů. Ale pojďme popořádku.

Henrietta se narodila v Reanoke ve Virginii, potomkům černých otroků Elize (roz. Lacksové) a Johnovi Pleasantovým. Její pravé jméno bylo Loretta. Všichni jí však říkali přezdívkou Hennie, a to zřejmě způsobilo, že ji lidé považovali za Henriettu. Měla 9 dalších sourozenců. Při porodu toho posledního v roce 1924 zemřela její matka. Otec nebyl schopen se sám o tolik dětí postarat. Přestěhoval se s nimi do Cloveru (též ve Virginii), kde je rozdělil mezi příbuzné. Henriettu si vzal k sobě její dědeček Thomas Lacks, který žil ve srubu v bývalé otrocké osadě na plantáži. Kromě Henrietty se dědeček také staral o svého dalšího vnuka Davida Lackse, který byl Henriettiným bratrancem a později též manželem. Henrietta zde navštěvovala černošskou školu 2 míle daleko od bydliště. Kromě toho už od útlého věku musela pomáhat rodině a tvrdě pracovat. Rodina byla dosti chudá, proto v 6. třídě opustila školu a pomáhala s živobytím. Krmila zvířata, starala se o zahradu, dřela na tabákových plantážích... Už ve 14-ti letech porodila své první dítě, syna Lawrence, jehož otcem byl právě David Lacks. O čtyři roky později se jim narodila dcera Elsie.

Za Davida Lackse se provdala až 10.4.1941. Brzy po svatbě se na doporučení dalšího bratrance Garretta přestěhovali do Baltimore v Marylandu, kde David začal pracovat v ocelárně. Když byl Garrett povolán na frontu 2. světové války, věnoval Lacksovým své úspory, za něž si mohli koupit vlastní dům. V Marylandu se jim narodily další tři děti: David Jr., Deborah a Josef. Poslední zmíněný Josef se narodil v době, kdy už pravděpodobně trpěla rakovinou. Ta jí byla diagnostikována v únoru 1951, čtyři a půl měsíce po porodu posledního dítěte (Josefa).

Když ani 4 měsíce od porodu nepřestávala krvácet, navštívila lékaře. Poté, co byl vyloučen syfilis, jí doporučil návštěvu John Hopkinsovy nemocnice, v té době jediné, která ošetřovala pacienty tmavé pleti. Laboratorním vyšetřením odebraných vzorků byl zjištěn zhoubný karcinom děložního čípku. Navzdory léčbě Henrietta v říjnu 1951 nemoci podlehla ve věku 31 let. Částečná pitva prokázala, že rakovina metastázovala do celého jejího těla. Pohřbená byla do neoznačeného hrobu na hřbitově v místě zvaném Lacktown (podle otrokářských majitelů pozemků), v Cloveru ve Virginii. Teprve v roce 2010 jí náhrobek daroval Rollan Pattillo, člen lékařské fakulty Morehouse školy, který se podílel na výzkumu buněk HeLa a osobně znal rodinu Henrietty Lacksové. Náhrobek byl umístěn v přibližném místě uložení ostatků, nedaleko hrobu její matky, který jediný z rodinných hrobů byl označen.

Náhrobek

Jak sami vidíte z jejího životopisu, nebyla ničím zvláštní ani výjimečná. Přesto její jméno je v lékařském prostředí velmi dobře známé, aniž na tom sama měla vůbec nějaký podíl. Během vyšetření jí byly odebrány vzorky tkáně a to jak zdravé tak i napadené rakovinou. Bez jejího souhlasu byly dále použity pro výzkum. Doktor George Otto Gey zjistil, že Henriettiny buňky jsou výjimečné v tom, že se dokážou velmi rychle reprodukovat a navíc téměř do nekonečna. Dosud podobné pokusy vždy skončily po několika dnech. Henriettiny buňky též bylo možné dělit, aniž by zemřely. Dostaly název HeLa podle prvních slabik jména pacientky a vžil se pro ně přívlastek "nesmrtelné". Tato schopnost umožnila stejnou buňku použít několikrát k mnoha různým pokusům, což zase vedlo k mnoha významným medicínským objevům.

Od roku 1954 jsou buňky HeLa sériově vyráběny (děleny) a od té doby k nim mají přístup vědci z celého světa. Stojí za vznikem vakcíny proti obrně. Využívají se k výzkumu rakoviny, AIDS, účinků radiace a toxických látek, genovému mapování, k testování kosmetiky... Dokonce byly vyslány do vesmíru, kde pomohly rozřešit otázku, zda je lidská tkáň schopná přežít stav beztíže. Bezmála 11 tisíc patentů bylo vydáno na základě výzkumu buněk HeLa. Dnes jsou tyto buňky k dispozici téměř v každé laboratoři.

buňky HeLa

Kontroverzní je způsob získání buněk HeLa - tedy bez souhlasu pacientky, nebo alespoň blízké rodiny. Henriettina rodina se o těchto pokusech dozvěděla náhodně až v 70 letech, kdy byli někteří členové osloveni s žádostí o darování krve k vědeckým účelům. Pochopitelně to v nich vyvolalo obavy a strach ze zneužití informací, zvláště když se začaly veřejně publikovat informace o DNA genomu buněk HeLa. Naštěstí pro vědu došlo k dohodě mezi vědci a rodinou: rodině je umožněno kontrolovat za jakým účelem a komu jsou informace o DNA genomu poskytovány.

Přínos buněk HeLa pro výzkum medicíny je tak významný, že prakticky jen díky nim byl Henriettě Lacksové posmrtně v roce 2011 udělen čestný doktorát za veřejnou službu na univerzitě v Baltimoru. V roce 2014 byla uvedena do Síně slávy žen v Marylandu a v roce 2020 i do Národní ženské síně slávy. Inspirovala spisovatelku Rebeccu Sclottovou, která ve spolupráci s Henriettinou dcerou napsala životopisnou knihu "Nesmrtelný život Henrietty Lacksové (vyšlo v roce 2010, u nás v roce 2013). Kniha byla v roce 2017 zfilmována, hlavní roli si zahrála Oprah Winfrey.

Henrittini potomci u jejího obrazu v Národní galerii

Zdroj informací a obrázků: internet

1 komentář: