Alexandra David-Néelová

(24.10.1868 - 8.9.1969)

Na dnešní den připadá 150. výročí narození ženy, kterou jsem donedávna vůbec neznala. O to více jsem si přála věnovat jí článek a představit ji i ostatním, protože je to bezpochyby žena zajímavá. Je jí belgicko-francouzská cestovatelka, spisovatelka a budhistka Alexandra David-Néelová.

Narodila se v Paříži v rodině učitele Davida, ale když jí bylo 6 let, přestěhovala se rodina do Belgie. Svoji první dobrodružnou cestu se pokusila podniknout ve svých 15 letech, kdy utekla a dorazila do přístavu se záměrem dostat do Anglie. Bohužel nedostatek peněz ji přiměl k návratu. Vystudovala královskou konzervatoř v Bruselu, obor klavír a zpěv. Poté účinkovala v Hanojské opeře a pomáhala tak rodičům překlenout období neúspěchu. Již od mládí se zajímala o filozofii, kterou později společně s budhismem v Paříži též studovala. Dle záznamů ve svém deníku začala v roce 1889 vyznávat budhismus. V letech 1890-91 podnikla svoji první cestu do Indie. V roce 1904 se provdala za Philippa Francoise Néela, s nímž se poznala v Tunisu. Její manžel se stal jejím managerem a literárním agentem a rovněž financoval všechny její další cesty.

Během své druhé cesty do Indie v letech 1911 - 1916 se dvakrát osobně setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. Poslední dva roky svého pobytu v Indii žila v jeskyni poblíž Tibetských hranic společně s mladým mnichem lámou Jongdänem a věnovala se dalšímu studiu budhismu. Jongdäna později přijala za svého adoptivního syna. Z Indie se vydala do Tibetu, kde se setkala s druhým nejvyšším lámou - pančhenlámou. Když se chtěla vrátit zpět do Evropy, zuřila zrovna 1. světová válka. Změnila tedy plány a vydala se do Japonska. Zde se setkala s mužem, který v převleku za čínského lékaře navštívil Tibetské hlavní město Lhasa, v té době cizincům a zvláště evropanům zapovězené. Toto setkání David-Néelovou inspirovalo, aby podobnou cestu podnikla také. Přípravě na tuto výpravu věnovala celé 2 roky, které strávila pobytem v jeskyních, učila se tibetsky a studovala jogínské praktiky, které by jí pomohly přežít v náročných vysokohorských podmínkách. Do Lhasy poté putovala v převleku za žebráka doprovázena svým adoptivním synem lámou Jongdänem. Svého cíle dosáhla v roce 1924, do města vstoupila společně s davem poutníků přicházejících na velký modlitební festival. V Lhase strávila dva měsíce, po celou dobu se musela chovat nenápadně, aby nebyla poznána. Tvář měla umazanou sazemi, oblečena byla do tradičního oděvu. Stejně ale nakonec byla odhalena a z Lhasy vypovězena. Na vině byla její na Tibetské poměry přílišná čistota, každý den  ráno se totiž myla v místní řece.

Po návratu z Tibetu se usadila ve francouzském Digne-les-Bains, kde napsala několik knih o svých cestách, zážitcích a zkušenostech. Z nich jako první vyšla její vůbec nejslavnější kniha "O žebrácké holi do svatého města", v níž popisuje právě svou cestu do Lhasy.

Svou poslední cestu na východ podnikla v roce 1937 ve věku úctyhodných 69 let.Přes Sovětský svaz a transibiřskou magistrálu se vydala do Číny, kde hodlala studovat taoismus. Ocitla se však uprostřed druhé čínsko-japonské války a byla očitým svědkem jejích hrůz, hladomoru a epidemií nemocí. Čínou prošla jen díky svým penězům a co nejrychleji se hleděla dostat odsud pryč - opět do Tibetu, kde kvůli válce v Evropě zůstala dalších pět let. Asii opustila teprve v červnu 1946: Z Kalkaty odletěla nejprve do Paříže a odtud zpět domů do Digne-les-Bains, kde se opět věnovala psaní.

Vysoké hory zřejmě milovala. I když už si netroufla na další náročnou cestu do Himalájí, vydala se v roce 1950 alespoň tábořit do Alp. Bohužel její revmatismus se stále zhoršoval a tak to bylo její poslední horské dobrodružství. V roce 1955 zemřel v důsledku nemoci její adoptivní syn Jondgän. Jeho popel nechala odeslat do Tibetské svatyně, kde měl zůstat do té doby, než bude moci být společně s jejím popelem vhozen do Gangy.

Alexandra David-Néelová se dožila věku 100 let. 18 dní před svou smrtí přestala psát. Zemřela doma v Digne krátce před svými 101. narozeninami. Její popel byl v roce 1973 převezen do Varanasi, kde byl společně s popelem Jongdgäna vysypán do posvátné řeky Gangy.

David-Néelová za svůj život napsala více než 30 knih o svých cestách a o východních náboženstvích a filozofii. Svým dílem ovlivnila beatnické spisovatele včetně Jacka Kerouacka. Některé zdroje uvádějí, že v Tibetu se stala lámou a byla uznávána jako naldžorpa (= mystik s nadpřirozenou mocí). Podle jiných zdrojů, tyto informace nebyly nikdy oficiálně potvrzeny, což je pochopitelné, když se během svých cest po Tibetu vydávala za domorodce-muže. Za své cesty a jejich popisy do neprobádaného Tibetu byla oceněna zlatou medailí Zeměpisné společnosti v Paříži. Krátce před svou smrtí se stala rytířkou Řádu čestné legie. V jejím domě v Digne je dnes muzeum.

Zdroj informací a obrázků:

Internet