Hana Podolská

16.5.1880 - 15.2.1972

Hana Podolská se narodila do relativně dobře situované rodiny. Pokřtěná byla jako Johana, ale říkali jí zkráceně Hana a s tímto jménem také později vešla do dějin. Její otec František Vošahlík byl architektem a měl svou vlastní stavební firmu. Pracoval po celém tehdejším Rakousko-Uhersku a kvůli některým náročnějším zakázkám se rodina několikrát stěhovala. Díky úspěchům svého otce prožila ona i její sourozenci poměrně pěkné dětství, které však netrvalo příliš dlouho. Když otec v pouhých 44 letech zemřel, bylo pro matku, dosud ženu v domácnosti, obtížné početnou rodinu (6 dětí) uživit. Přestěhovala se s dětmi do Prahy, kde si s pomocí příbuzného otevřela krupařský krám (prodávala mouku, kroupy a obiloviny). 

Většina dětí musela na studia zapomenout. Hanu dali do učení na švadlenu k paní Anežce Fišerové. Zpočátku nudná a jednotvárná práce ji nebavila, ale když později začala spolupracovat na šatech, tak se pro šití a módu vůbec doslova nadchla a ona se rychle zdokonalovala. Po čase si "dovolila" radit své šéfové i před zákaznicí. Samozřejmě, že ta si to nemohla nechat líbit a tak se v Hanině hlavě zrodil sen o vlastním salonu, kde bude moci navrhovat a šít šaty tak, jak sama bude chtít.

První krok k osamostatnění podnikla v 25 letech, kdy začala šít doma. Brzy si získala celkem stálou klientelu spokojených zákaznic. Někdy v té době se také seznámila se svým budoucím manželem, fotografem a akademickým malířem Viktorem Hugem Podolským. Po dvouleté známosti se 15.2.1907 vzali - svatební šaty si Hana ušila sama, ostatně jako už dříve všechny své šaty. Z manželství se narodili dva synové: Miloš (*1910) a Viktor (*1911).

kolem roku 1907

Manžel jí v podnikání podporoval a pomáhal. V roce 1908 už si mohli otevřít malou dílnu a najmout jednu pomocnici. Podnikání se dařilo, zákaznice přibývaly, brzy byly potřeba větší prostory. V roce 1915 už měli známé jméno, své modelky, pořádali vlastní přehlídky... V roce 1917 už její příjmy dosáhly takové výše, že byla úřady vyzvána k registraci firmy. Vznikl tehdy salon "Hana Podolská, módní síň pro dámy". 

Interiér salonu Hany Podolské v Lucerně (1915)

S tím, jak se rozvíjel a prosperoval salon, také rodina Podolských stoupala na společenském žebříčku. Oblékala herečky filmové i divadelní, operní pěvkyně a mezi její klientky patřila též Hana Benešová, manželka ministra zahraničí a později prezidenta republiky. Šila i pro paní Baťovou nebo Elišku Junkovou. Jezdila na přehlídky do Paříže - Mekky módy. S konkurencí (salon Roubíček a salon Rosenbaum) měla spíše přátelské styky - vždy po přehlídce se domluvili, o jaké nápady kdo z nich má zájem a tak vlastně každý nabízeli něco trošku odlišného. 

V roce 1926 tragicky zahynul manžel Viktor při honu. Byla to nešťastná náhoda, kdy během čištění zbraně jednoho z účastníků honu, vyšla rána, která Viktora smrtelně zranila. Hana poté žila jen pro děti a prací. Další ránou osudu pro ni byla nemoc syna Miloše, která ho připravila o zrak i mobilitu, a po krátké době v roce 1936 zemřel v pouhých 26 letech.

Adina Mandlová v šatech ze salonu Hany Podolské
(z filmu Kristián 1939)

Období 2. světové války bylo pro všechny obtížné. Co se podnikání Hany Podolské týkalo, především trpělo nedostatkem kvalitních materiálů. Také ubylo zákaznic, především ty židovského původu. Naštěstí i v této době se lidé chtěli bavit, aby alespoň na chvíli zapomněli na svět kolem. Točily se nové a nové filmy a mnoho kostýmů pro tyto filmy bylo právě ze salonu Hany Podolské.

Jak všichni víme, ani osvobození v roce 1945 nepřineslo podnikatelům očekávanou úlevu. Mocnosti "přenechaly" Československo Stalinovu Rusku. Přišlo znárodnění.

Právě v únoru 1948 byla Viktorova žena Věra na módních přehlídkách v Paříži a poté v Londýně. Rodina ji přesvědčila, aby se nevracela. Ještě začátkem jara se podařilo za ní vyvést dcerku Zuzanku. Viktor se také pokoušel dostat ven. Přes Bratislavu odešel do Vídně, kde musel nějaký čas počkat na vyřízení formalit. Během té doby byl zatčen orgány sovětské okupační zóny, vrácen zpět do Československa a uvězněn. Sice byl v prosinci téhož roku propuštěn na prezidentskou amnestii, ale o dva roky později byl opět zatčen, obviněn z pokusu o útěch a odsouzen na 13 let. V roce 1958 byl podmínečně propuštěn, za což "zaplatil" závazkem spolupráce s StB. Nebudu ho soudit, jen málokdo z nás podobnou situaci zažil a tak nemůžeme vědět, jak bychom se na jeho místě zachovali my. V roce 1968 se mu konečně podařilo se osvobodit - uprchl do Anglie.

Únor 1948 přinesl Haně Podolské kromě ztráty rodiny také ztrátu salonu. Byl znárodněn a provozován dále pod značkou EVA. Jen díky Martě Gottwaldové a paní Čepičkové, které si přály nosit modely od Hany Podolské, mohla ve svém salonu zůstat jako řadová zaměstnankyně. Práci opustila až v roce 1954, kdy odešla na odpočinek. V roce 1968 odmítla synovu nabídku, aby společně s ním opustila republiku. Konec života dožila v ústraní, sama, jen s přítelkyní a společnicí Antonií Suchomelovou, které v závěti odkázala svůj majetek - tedy to, co jí zůstalo. Nebylo toho mnoho, ale i tak nechtěla, aby její věci získal komunistický režim, který jí tolik ublížil.

v roce 1968

Zemřela 15. února ve věku 91 let. Místo jejího posledního odpočinku dnes již není známo. Rodinnou hrobku, která byla součástí dědictví, Antonie Suchomelová prodala. Určitě by se hrob dal i dnes dohledat, určitě existují nějaké záznamy, ale GDPR to poněkud komplikuje.

Zdroj informací:

Hana Podolská ve víru dějin (autorka Naďa Dubcová)

Zdroj obrázků: internet