I když tento web není věnován mužům, musím tentokrát její příběh začít Odysseem:
Když si Helena Spartská "vybírala" manžela, nepřipojil se Odysseus k jejím nápadníkům. I když ve Spartě v té době pobýval a Spartskému králi moudře poradil, jak se vyhnout válce s odmítnutými nápadníky. Zřejmě moudře usoudil, že sňatek s nejkrásnější ženou světa bude přinášet komplikace a dal tak přednost ženě, u níž se krása snoubila i s moudrostí. Za svou ženu si vyvolil Penelopu, dceru krále Íkaria a jeho manželky Periboie. Získal tím nejen věrnou a moudrou ženu, ale také své vlastní království, které mu přinesla věnem - Ithaku.
Ovšem nebylo jim přáno užívat si manželského štěstí. Brzy po narození syna Télemacha musel Odysseus do trojské války. Pravda, moc se mu nechtělo, dokonce předstíral šílenství, aby do války nemusel. Ale jeho lest byla prohlédnuta a nedalo se nic dělat. Nechtěl-li si znepřátelit všechny sousední krále, musel táhnout s nimi. To ještě netušil, že bude pryč celých 20 let.
20 let samoty čekalo jeho věrnou ženu Penelopu. A nebyla to léta snadná. Když po 10 letech válka skončila a všichni přeživší bojovníci z ostatních království se vrátili domů, Penelopa marně vyhlížela svého Odyssea, jemuž osud a rozhněvaný Poseidon určili jinou cestu. A tak dalších 10 let bloudil po mořích a unikal nebezpečím než konečně dorazil zpět na Ithaku. Po celou tu dobu o něm Penelopa neměla zprávy, přesto věřila, že se vrátí. Prý jí to předpověděla věštba.
Byla však jediná. Její okolí jí neustále předhazovalo, že je jistě dávno vdovou a měla by se tedy znovu provdat. Po celou dobu Odysseovy nepřítomnosti musela čelit tlaku a neměla to vážně nijak jednoduché. Což o to, během trojské války to ještě šlo. I když ani tehdy nebyly zprávy z bojiště příliš časté a jistě ji trápily obavy a nejistota ohledně manželova osudu. Přesto se však mohla v poklidu věnovat domácím pracím. V ranně patriarchální společnosti, která se teprve rodila z rodové pospolitostosti bylo zcela běžné, že i urozené dámy pomáhaly svým služkám prát a máchat prádlo, příst a tkát, sbírat léčivé byliny a vůbec pečovat o domácnost. Horší časy nastaly, když válka skončila a Odysseus se stále nevracel, začali se do paláce sjíždět nápadníci a ucházeli se o její ruku a především o zdánlivě uvolněný trůn. Jejich dotěrnost a neodbytnost vzrůstala stejně jako jejich počet, který se vyšplhal až na úctyhodných 108 nápadníků, kteří se denně scházeli v paláci, poroučeli si strojit hostiny a hrdlem prolévaly sudy vína.
Možná se podivíte, proč je Penelopa prostě nenechala vyhodit. Bohužel jako slabá žena k tomu neměla síly ani prostředky. Mnohé služebnictvo stranilo spíše nápadníkům, ve snaze zalíbit se případnému budoucímu králi. Jediný, kdo se o něco pokusil byl syn Télemachos: svolal sněm, který měl vyzvat (případně donutit) nápadníky k odchodu. Jenže nápadníci sněm rozehnali a následně začali usilovat i o Télemachův život, takže ho donutili uprchnout a skrývat se.
Penelopa přislíbí, že se pro jednoho z nápadníků rozhodne hned poté, co dokončí pohřební rubáš pro Odysseova starého otce. S tímto nápadníci souhlasili a tak se dala do práce. Jenže, co přes den udělala, přes noc zase vypárala. Získala tak tři roky, než byla zrazena jednou ze svých služek a nápadníci si pak už ohlídali, aby roucho skutečně dokončila.
Ale to už se Odysseus blížil k domovu. Na Ithaku vstoupil v přestrojení za žebráka, setkal se se svým synem, dozvěděl se o poměrech v paláci a rozhodl se, udělat konečně pořádek. V přestrojení se dostal i do paláce - právě v nejvyšší čas. Penelopa už vyčerpala všechny možné výmluvy, jak oddálit rozhodnutí a tak vyhlásila zkoušku, která měla určit, kdo z nápadníků se tedy stane jejím mužem. Měl jím být ten, který napne Odysseův luk a prostřelí šípem naráz ucha dvanácti v řadě vyrovnaných seker.
Ani jednomu se luk nepodařilo napnout, ale nevzdávali se a rozhodli se, že se na to nejprve posilní. Mezitím Télemachos nenápadně odnesl ze síně všechny zbraně. Poté Odysseus napnul svůj luk a jediným šípem prostřelil ucha všech seker. Tím dalším pak zabil nejzpupnějšího ze všech nápadníků. Ostatní marně hledají své zbraně. Jeden po druhém padají k zemi sraženi Odysseem. Poté stejně ztrestá i zrádné služebnictvo. Když je dům "vyčištěn", nechá zavolat Penelopu, která čekala na výsledek klání ve svém pokoji a netušila nic o tom, co se v síni událo.
Zdálo by se, že nyní již nic nebrání tomu, aby si manželé po dlouhém odloučení padli do náruče. Ale chyba! Penelopa se chová zdrženlivě a obezřetně. Zdráhá se uvěřit, že je to skutečně její choť. A tak i jemu připraví zkoušku. Dá služebné pokyn, aby nechala Odysseovo lůžko přenést na jiné místo a přichystat ke spánku. Tomu se Odysseus velmi podiví: jeho lůžko totiž nelze stěhovat z místa na místo, neboť kdysi sám jednu z jeho nohou vytesal z kmene olivy, jež na tom místě rostla. To tajemství znali jen oni dva. Teprve nyní se mu Penelopa vrhla do náruče, objímala jej a plakala radostí.
Na Ithace zavládl mír a klid, neboť nejvyšší bůh Zeus vymazal z myslí všech lidí, kterým Odysseus nějakým způsobem ublížil, touhu po pomstě.
Zdroj informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat