Johana Kastilská se pyšnila hned několika královskými tituly: Královna Kastilie, Leónu, Galicie, Aragonie, Valencie, Navarry, Sardinie, Mallorky, Sicílie a Neapole. Přesto ale nikdy skutečně nevládla. Ale pojďme pěkně od začátku.
Narodila se v Toledu jako třetí potomek Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské. Měla starší sestru Isabelu a bratra Jana. Byla velmi hezká se světlehnědými vlasy a světlou pletí. Výjimečné byly její modré oči, což je u Španělek vzácností. Vychovávána byla jako budoucí královna. I když se s ní jako dědičkou Španělska nepočítalo, byla výhodnou partií pro kohokoliv z jiného královského rodu. Byla inteligentní a pilně studovala. Osvojila si rozsáhlé znalosti z oblasti občanského práva, matematiky a filozofie. Ovládala cizí jazyky, výborně tančila, hrála na tři hudební nástroje, kreslila a uměla rozličné ruční práce. Jezdila na koni a věnovala se také lovu a sokolnictví. S nástupem puberty se u ní začal projevovat náboženský skepticismus a celkové ochladnutí k náboženským obřadům, za což bývala přísně trestána.
Jako většina šlechtických dětí si životního partnera nemohla vybírat. Sňatek byl dohodnut v roce 1495 s Filipem řečeným Sličným, synem Maxmiliána I. Habsburského. O rok později za ním odcestovala a snoubenci se tak poprvé uviděli 18.10.1496. Oba v sobě navzájem našli zalíbení a na jejich přání se svatba konala hned následující den.
Manželství bychom však nemohli označit za šťastné. Poté, co ho opustila prvotní vášeň, Filip svůj čas věnoval cestování, lovu, zábavě a milenkám. Johanu měl zcela ve své moci, byla na něm závislá a on toho náležitě zneužíval - dnes se pro takové chování používá termín domácí násilí. Postupně ji izoloval od vnějšího okolí. Také její pošta musela napřed projít jeho rukama a není jisté, zda se k ní vůbec dostala.
Díky předčasné smrti jejích starších sourozenců i synovce Miquela (syn sestry Isabely) se stala dědičkou Kastilského trůnu. Filip se hned prohlásil Kastilským princem. Vydala se zpět do Španělska, aby se nechala oficiálně potvrdit jako španělská dědička. Tou byla spolu s Filipem uznána v roce 1502. Zhruba v té samé době se začaly objevovat informace o její duševní chorobě. Těžko dnes zjistíme, nakolik byla skutečně nemocná a jaký podíl na tom mají intriky jejího manžela i otce. Ačkoliv Johana se dohodla na společné vládě s Filipem a svého otce ustavila místodržitelem, ti dva se spolu dohodli a Johanu zcela vyloučili z vládních záležitostí. V roce 1506 ji prohlásili za nesvéprávnou i přesto, že o státní záležitosti stále jevila zájem.
Během svého života porodila celkem šest dětí včetně budoucího krále Karla V. Skutečná životní tragédie ji postihla, když v září roku 1506 zemřel její manžel Filip Sličný na horečku. Byl její jedinou láskou. Po jeho smrti se ještě na krátko ujala vlády. Za další projev její nemoci bylo považováno rozhodnutí, vyzvednout tělo manžela z hrobu v klášteře Miraflores a převést jej do Granady. Po narození poslední dcery Kateřiny se její pozornost upnula právě na ni. O státnické záležitosti přestala jevit zájem a země se pomalu dostávala do krize. V červnu roku 1507 souhlasí, aby se vlády ujal její otec Ferdinand Aragonský.
Ten ji prakticky hned poté nechá uvěznit i s dcerou Kateřinou v Tordesillas. Když v roce 1516 zemře Ferdinand Aragonský, navštíví Johanu v jejím vězení syn Karel V. Překvapená královna mu podepsala dokument v němž mu předala vládu. Tím se stal regentem a zároveň Johaniným spoluvládcem. Královna však zůstala i nadále uvězněná.
S Karlovou vládou však nebyl španělský lid spokojený. Neustále se zvyšující daně a špatné hospodaření vyústily v roce 1520 v první občanskou válku. Povstalci si za své sídlo zvolili právě Tordesillas, aby své královně byli nablízku a mohli se s ní radit. Johana je sice podporovala, ale její nerozhodnost o dalším postupu byla jednou z příčin krachu revoluce.
Johana dožila i zbytek života ve vězení v Tordesillas, kde byla vydána zcela napospas svého žalářníka a jeho ženy. V naprosté izolaci, zcela odříznuta od světa v zatemněném pokoji prožila 50 let svého života. Přibližně kolem 60 let jejího věku se u ní začaly objevovat také tělesné neduhy. Jejich léčba se doslova rovnala mučení. Trpěla nedostatečnou hygienou, proleženiny jí vypalovali rozžhaveným železem a ochrnutou nohu léčili ponořením do horké vody. Je až s podivem, že toto vydržela zhruba dalších 15 let.
Zemřela 12.dubna 1555 ve věku 75 let. Před smrtí jí duchovní dokonce odmítli udělit svaté přijímání, dostalo se jí pouze posledního pomazání. Po smrti byly její ostatky několikrát přestěhovány, než konečně natrvalo spočinula v královské kapli v Grenadě po boku svého manžela.
S Karlovou vládou však nebyl španělský lid spokojený. Neustále se zvyšující daně a špatné hospodaření vyústily v roce 1520 v první občanskou válku. Povstalci si za své sídlo zvolili právě Tordesillas, aby své královně byli nablízku a mohli se s ní radit. Johana je sice podporovala, ale její nerozhodnost o dalším postupu byla jednou z příčin krachu revoluce.
Johana dožila i zbytek života ve vězení v Tordesillas, kde byla vydána zcela napospas svého žalářníka a jeho ženy. V naprosté izolaci, zcela odříznuta od světa v zatemněném pokoji prožila 50 let svého života. Přibližně kolem 60 let jejího věku se u ní začaly objevovat také tělesné neduhy. Jejich léčba se doslova rovnala mučení. Trpěla nedostatečnou hygienou, proleženiny jí vypalovali rozžhaveným železem a ochrnutou nohu léčili ponořením do horké vody. Je až s podivem, že toto vydržela zhruba dalších 15 let.
Zemřela 12.dubna 1555 ve věku 75 let. Před smrtí jí duchovní dokonce odmítli udělit svaté přijímání, dostalo se jí pouze posledního pomazání. Po smrti byly její ostatky několikrát přestěhovány, než konečně natrvalo spočinula v královské kapli v Grenadě po boku svého manžela.
Žádné komentáře:
Okomentovat